Takové malé podzimní nokturno

Září září. Někteří lidé také září a zlátnoucí listí jim přináší jistotu pokračujícího roku, který se pomalu přibližuje k období bilancování. Etapa zrcadlení toho, jak žijeme, co jsme dokázali, na co jsme pyšní a na co ne. Takové miniaturní ohlédnutí se přes rameno není k zahození. Malá autoevaluace našeho bytí a nebytí – zkusit se má všechno.

První školní měsíc

Září, září, na léto jde stáří – zpívají žáčci, usednuvši odpočatí po letních prázdninách do školních lavic. Ano, léto skutečně zestárlo, stejně jako loni, jako předloni, jako každý rok. Zestárli i oni a my všichni. Kalendářní rok je ale jiný, bude pomalu končit. Škola začíná teď a s ní nová životní etapa všech jejich účastníků. Někteří jdou poprvé do školy, jiní do školky, změny prožívají i rodiče a prarodiče určení ke hlídání. Škola volá, připravte se, nastává období úkolů, režimu, řádu, vzdělávání a zdokonalování se.

Koukej, abys byl

Když babička kdysi říkávala, že co se v mládí naučíš…, měla velkou pravdu. Mládí je k učení ideální stav, i když studovat univerzitu třetího věku není vyloučeno. Dělat vše naplno by tedy neměli jenom prvňáčci v základní škole, ale i na škole střední, vysoké a dalších. Kdo nic neumí, nebude nic mít. A kdo nic neví, jako by žil polovičatě. A tak nám nezbývá, než se řídit oním známým Werichovým krédem Když už jednou jsi, koukej, abys byl.

Hektická doba s sebou nese úskalí

Ona velká snaha něčím být, vymykat se a vyniknout je ale zrádná tůň vědění a nevědění, znalostí i zapomnění. Hodně tlačit na pilu může vyvolat minimálně bolení hlavy, stavy strachu a úzkosti, přeučení, vyhoření. Workoholismus a honba za větrnými mlýny může zbořit životní jistoty jako domeček karet, stačí jenom mírný vánek z nečekané světové strany. Máte stres? Kdo by ho neměl! Dejte si pilulku, hodně pijte a hodně spěte. A taky si třeba zpívejte a usmívejte se…

Když lidem do smíchu není

Dobrá rada nad zlato – ano, mnohdy nelze vyloudit na rtech úsměv a do očí se derou slzy beznaděje. Mnoho úkolů, práce, činností a povinností nás válcuje, až už to lidský tvor neustojí. Je třeba konat, nejhorší slovo i stav zní POZDĚ. Pozdní podzim je avízem k zamyšlení, alarmem před podzimními plískanicemi a tichým rozjímáním nad horkým čajem, když venku hustě prší. Zavání to depresí, ale i tuhle saň je možné porazit. Dokonce i na podzim a dokonce i v zimě.

Naše srdce jsou hřejivá kamínka

Ideální je najít, co umí rozehřát naše srdce. Co umí rozesmát naše oči a rozveselit naši duši. Najít ten ovládací knoflík k radosti, optimismu, pohodě a klidu. Září může zářit babím létem a hned na to říjen třímá v ruce tlusté svetry a čepice. Listopad rozfoukává zezlátlé listy a prosinec prosí: Člověče, jsem sice poslední měsíc v roce, ale ty ŽIJ S LÁSKOU V SRDCI DÁL…