Už jsou zase na dosah. Sotva oschnul inkoust na posledních písemkách a skončila poslední porada, rozbíhají se tiskárny a začnou chrlit jedno vysvědčení za druhým. Některá jsou úplně skvostná a bez poskvrnky, některá s malinkými kazy, jiná jsou kompromisem boje s paní učitelkou nebo panem učitelem, ale bohužel jsou i taková, kvůli kterým budou mnohé oči smutné…
Jisté je, že dětské dušičky jsou napjaté až k prasknutí, protože do poslední chvíle někdy nevědí, co dostanou. Přivře oko nebo mě překvapí? Milovaná paní učitelka se v tu chvíli může stát nemilovanou. Je to osud, je to píle, snaha, šikovnost, práce a dřina, nebo je to štěstí, náhoda, přirozená inteligence? Někteří klasifikovaní se mohou svými výsledky pyšnit, ale jsou i tací, kteří se domů budou šourat se sklopenýma ušima. Na nás dospělých je, jak se s jejich oceněním vyrovnáme.
Motivace peněžní odměnou by měla být pasé, ovšem právě v dnešní době na ni moderní (?) dítě slyší. Co z takových ziskuchtivých a zištných jedinců bude, toť otázka. Z někoho možná schopný podnikatel, z jiného lakomý sobec, a to v pravém slova smyslu. Dárky za vysvědčení mohou mít různou formu, ideální je pozvánka do cukrárny, do cirkusu nebo třeba do Aquaparku. Že tomu tak není, lze pozorovat v bohatších rodinách. Děti se rády pochlubí kamarádům vším, čím mohou ostatní šokovat. Co však ti, jejichž rodiče jsou ve složitější životní situaci a na drahé dary nemají? Skromnost jim sluší.
Teenager nejraději vítá právě tento bonmotek, který ale není zcela na místě. Dětská ctižádost by měla být vedena ve zdravé míře tak, aby nová, nadcházející generace neztratila úroveň a nebyla z ní jen banda povalečů, závislých na rodičích, na společnosti či na druhých. Naši miláčkové potřebují vzor, který jim ukáže co, jak a kdy dělat. A musí vědět, že všechno je potřeba dělat co nejlépe, a že některé věci můžeme dělat dokonce i zadarmo a hlady při tom neumřeme. Špatné známky mohou být výsledkem právě nedobře nastavené výchovy, genů, různých stresorů.
Rodiče, ale i ostatní dospělí, by měli mít na paměti, že každé dítě je něčí zrcadlo, že každé dítě cítí, bojí se a očekává, i když to na sobě mnohdy nedává znát. Záleží na nás, co dostanou. Pochvalu, pohlazení, odměnu, vlídné slovo. Poděkování, povzbuzení, úsměv, vtipný komentář. Splněné přání. Ocení dospělácký takt, ohleduplnost, zájem. Potřebují lásku a blízkost. Dopřejme jim ten komfort, který je nad všechny peníze. Možná ubude těch, kteří budou volat 30. června na Linku bezpečí nebo kteří nedej bože budou dělat horší věci…
Už jsou vážně za dveřmi. Písemky jsou založené v šanonech a klasifikace uzavřená. Páni pedagogové si chystají slavnostní šat, než naposledy předstoupí před desítky zvědavých očí a na konec dětem popřejí krásné léto. Je tady čas vysvědčení, čas celoročního zhodnocení školní práce a výsledků. Jsou tady i ony. Toužebně očekávané a zasloužené. PRÁZDNINY! Ať jsou to ty nejkrásnější…