Alenkou v cizí zemi

Bezútěšné, prázdné a tupé ráno. Za zavřeným špinavým oknem je sotva vidět v mlze les, mihotavé světlo lampy pomalu vyhasíná, k zemi se snášejí malé líné částičky čehosi blíže neurčitého. Vzduch je těžký a špatně se dýchá. Nálada pod psa. Ticho a nuda, prázdný žaludek a bolest hlavy, myšlenky na to, co bude a nebude, může být a nesmí se stát, z čeho mám strach a co je úplně zbytečné. Drásavý pohled do zrcadla, líně hozená ofina na stranu, chtělo by to asi ostříhat…

Jak to bylo dál

V kalendáři se krčí datum. Nepříjemná událost, návštěva, úkol, nutnost, cokoli, co se dá oželet, ale proboha ne dnes. Pes smutně kouká a škemrá o procházku. Tělo nechce poslechnout a nemůže se vzpamatovat. Dlouhá chvíle nicoty, smutku, splínu směřuje opět k nicnedělání a odpor k mnoha věcem okolo sílí. Proč je každé ráno, den, týden takový? Proč není z čeho se radovat? Proč je to den co den trapně stejné? Proč je silná nedůvěra a tenká jako nitka je síla, která z lidí jako já dělá slabochy a přivádí je do země nikoho a ničeho, nedovolujíce jim se jakkoli transformovat? Dopolední seriál se přehoupne na odpolední vysílání pocitů a vjemů, které ani v podvečer nemění barvu, natož intenzitu. Mám dost. Prosím noc, ať tomu všemu udělá konec. S nedůvěrou je v očekávání další den. Další korálek v šedivém náhrdelníku…

Pohled za zrcadlo

Doširoka otevřené oči registrují denní světlo a tělo si říká o pořádný trénink. Okno napovídá, co je potřeba udělat. Pohladím jeho rám a slíbím mu brzkou očistu. Venku už se rozednívá, k zemi se snášejí malé vločky nebo kapičky se sněhem, ale na zemi se bohužel rozpouštějí. Nevadí, představuji si smějícího se sněhuláka, jak mi mává do okna. Nádech a výdech, je ráno, usměju se na sebe do zrcadla: Jsem krásná? Jistěže, neposedné vlasy si tančí kolem mé hlavy a napovídají: Pohraj si s námi! Chci se líbit, práce zabere chvíli a další pohled do zrcadla je mnohem veselejší. Z šálku voní káva a zve do víru dne, který je právě na startovní čáře.

Mám toho tolik na práci. To ten nezměrný příliv energie, a cvičení namáhá odpočaté svaly. Mysl zatím relaxuje a vstřebává dar životadárné noci. Mám radost a prozpěvuji si s rozhlasovým vysíláním notoricky známou melodii. Je to paráda, probudit se do tak krásného dne a moci ho žít. Co dnes udělám dobrého? Koho potěším a jak odměním sebe? Jenom ne samotu, ani žádnou nudu, natož pak nicnedělání či lenošení. Adrenalin, překvapení, radost z vykonané práce, odměna v tom obchodě, který miluji, odpolední klábosení s přáteli u kafíčka a ten osvobozující smích…
Radost trvá až do večera. Lehké dobré jídlo je rychlé, poslech hudby, knížka, relaxace, voňavá koupel se svíčkou a sklenkou vína, pak možná dnes zase budu snít o všem, co si přeji a co uskutečním. Den mi dá pusu na čelo a předává mě klidné, tiché a krásné noci…

Stejné datum, jiný den. Jedno já. Ty. Najdeš pět rozdílů?