Bloumání tichou nocí

Nemusím stát právě v noci u okna, ba ani koukat do hvězdářského dalekohledu na noční oblohu. Přesto si umím ve své fantazii cestovat podle svých přání a tužeb, je to krásné, zajímavé a inspirativní. Dá se totiž cestovat v čase tam i zpět, a dokonce se lze kouknout za horizont všeho možného – tedy i do světa nemožného.

Neuskutečnitelné?

Jak to člověk pozná? Co je to – ono nemožné, neuskutečnitelné? Co když po čase zjistíme, že se to prožít, zažít, udělat, učinit, zvládnout, dokázat prostě dá? A všechno ostatní byly jenom výmluvy. Je to fajn zjištění, jen co je pravda. Na začátku to vypadá hodně neskutečně, ale stačí přijít blíž, podívat se věci na zoubek a najít to správné řešení – ten správný úhel pohledu…

Realita tisíckrát jinak

Co člověk, to názor, co člověk, to identita a co člověk, to život. Každý jsme jiný a je to tak v pořádku. Svět robotů by byl nudný, emoce jsou totiž tím nejdůležitějším (samozřejmě kromě zdraví), co na světě máme. A tak si brouzdám kanálem vzpomínek a pevně se držím u kraje oceánu, který hraničí s budoucností. Jenomže moje zvědavost je tak bezmezná…

Ráno moudřejší večera

Těsně nad ránem utkávám peřinku snů a představ, jaké by to bylo kdyby… Mám najednou volné ruce a hlavu plnou ideálů, kolem sebe veselé a bezstarostné lidi s odvážným srdcem. Nikdo mě nedrží a já s elánem kráčím vstříc ujetým zážitkům, nezkroceným vášním, bezuzdnému smíchu a nekontrolovatelným emocím, vybuchujícím jako ohňostroj. Mám všechno, co si můžu přát – mládí a sílu a energii a k tomu velké plány. Jdu do toho, třeba i po hlavě. – Ráno najednou procitám, pomalu, tiše a malátně, nepoznávám ten svět. Ale…

Všechny šance pro život

Mám dvě zdravé ruce a zdravé nohy. Prozatím. Mám střechu nad hlavou a svoji postel. Mám pár přátel – prý pár přátel stačí mít a stojí za to žít. Mám pro koho žít a mám chuť žít. Mám chuť obejmout některé lidi a po hrozně dlouhé době jim říct, jak moc je mám ráda. Mám chuť běžet zase jen tak trávou a padnout do ní, aby mě lechtala. Mám zase najednou svoje ztracené a zapomenuté ideály. Zkusím je oprášit. Zkusím změnit směr. A zkusím jen tak jít a být zase o malinký krůček blíž svým snům…