Čas

Kdy už přijde maminka z práce? Moc se mi po ní stýská. Slíbila, že si se mnou bude dneska hrát na princezny. Ach jo, proč ty maminky mají tak málo času… Maminky obecně mají poměrně málo času, anebo vlastně jak které. To však neznamená, že tatínci mají času dost. I ti, kteří jsou na mateřské dovolené se však mají co otáčet. Ale když s tatínkem se to na princezny hraje o dost hůř…

Co nás pohání

Není to ovšem čas, co nás pohání. Tím hnacím motorem jsou spíš naše zaměstnání, povinnosti, úkoly, starosti, práce domácí, venkovní i duševní. Ó jak je známý pojem „mám toho plnou hlavu“. Nemusíte toho mít jenom plnou hlavu, také třeba plnou tašku sešitů k opravování nebo plný košík hub k zavařování, plný prádelní koš k žehlení, plný kufr papírů k vyplňování nebo plný počítač aktů k vyřizování. Občas by se vážně hodil den s prodlouženým počtem hodin, protože klasická čtyřiadvacítka vážně nestačí. Spánková nouze pak často vede k negativním reakcím organismu.

Přečti prosím pohádku

Co je však alarmujícím, má za následek odcizování členů rodiny mezi sebou. Není čas na rozhovor, čas na kontrolu dětí a jejich úkolů či práce, čas na společné víkendy, procházky, výlety, hry na dětském hřišti a kolikrát není čas na pohádku. Tedy je, ale pohádku klasickou nahrazuje televizní nebo ta na tabletu. Přečíst pohádku? Kde jste to viděli? To se ještě dělá, a kde? A tak si ve své mysli potichoučku přiléhám k dítku a otevírám Pohádky Boženy Němcové. (Anebo mám radši vzít Krtečka, Šmouly nebo Blesk McQueena?)

Pondělí úterý středa čtvrtek

Filmové plátno ujíždí před očima, je to jako naživo. Vidíte, jak žloutne listí, aby náhle zamrzly rybníky, poté rozkvetly sněženky, blatouchy a nakonec pampelišky. Aby jejich chmýří přivábilo horké léto a rázem spolu s deštěm vyrazily na promenádu deštníky. Plískanice, namrzlé silnice a první sníh avizuje už zase další Vánoce. Koloběh nelze zastavit. A tak náplň práce každé hodiny je jasná, každého dne jakbysmet, i každý měsíc víme, co nás čeká. Roky se zaplňují popsanými listy v kalendáři. Skladovat je nebo vyhazovat do sběru? Čas je neúprosným dispečerem a inspektorem našeho života. Nestihneš – nemáš.

Prchavost okamžiku

Každý lidský výdech odpočítává prchavost našich okamžiků, které jsou hustě popsanými listy v našich životech. Co řešíme? Prádlo, nákupy, dovolenou, narozeniny, hádky a nesrovnalosti, nenávist a závist, žabomyší spory? Řešme raději to, čím zaplňujeme chvíle, které nám byly dány k využití na tomto světě. Každá vteřina mračení, minuta zloby, hodina hádání, den plný stresu, týden na služební cestě, měsíc bez svojí rodiny či rok ve špatně fungujícím svazku je doba naprosto zbytečně promrhaná, nežitá. A což teprve celý život prožitý tak, jak vlastně ani nechceme.

Rozcestí

Krásný život je s představou, že každý časový úsek jsou přesýpací hodiny, které se sypou a sypou a sypou hodně pomalu, mnohem úžasnější a plnější. My během toho loudavého přesýpání získáme čas – prostě máme čas přemýšlet, zda právě říci ano nebo ne. A máme možnost volby. Vždy lze vybírat z možností – budu mít príma den, anebo ne. Protože jaký si to uděláš, takový to máš. A když chceš spěchat, tak spěchej a když ne, tak si to užívej. Neřeš včera a neplánuj zítra. Teď je ten správný čas…