cestování

Dlouhodobé cestování, život v cizině bez klišé – návod, jak si na to vydělat

Nemám ve zvyku „zvracet“ vlastní pocity, natož zkušenosti za účelem zvyšování prodeje, protože se mi to prostě příčí. Mám ráda své soukromí, které je pro mě takřka svaté. A už vůbec nemám ve zvyku komentovat něčí způsob podnikání.

Ale dnes udělám výjimku, ke které mě nakopl jeden nejmenovaný pán – kouč, já vlastně ani nevím, co je. Prodává příběhy sebe a své rodiny, včetně sdílení zážitků s „diskomfortními situacemi“, cestování s rodinou, aby prodával svůj kurz hojnosti, tipy jak udělat video v 8 krocích atd.

Pro někoho, kdo cestuje párkrát za rok, je asi velké vzrůšo, když má v zahraničním apartmánu rozviklané 2 židle, klimatizace neprotopí 2 místnosti z celého apartmánu, nefunguje pračka a chudák nemá připojení k wifi na pár dnů a tak musí platit za drahý roaming. Nějaké nepříjemnosti přeci pán ve svém FB příspěvku vyzdvihnout musí, protože jinak by mu druzí záviděli! Čech každým coulem….

Pro mě je tohle důkaz dnešní absurdity, co někteří lidé prodávají nejen, jako svůj odvážný příklad osobního výstupu z komfortní zóny. Příklad své životní odvahy, touhy po změně životního stereotypu za cílem, aby prodali. Přeci každý pohodlný Čech je machr, když takový diskomfort unese a je zároveň frajer, když se dostane k dlouhodobému cestování a ještě navíc s rodinou!

Jenže, když lidově řečeno nalijete do Facebooku alespoň 15 Eur na pár dnů, Facebook zpropaguje prostě vše. A lajky se sypou..

Ve své vší drzosti, reálnosti napíšu o tom, jak mohou vypadat výstupy z komfortní zóny, které vytváří skutečný život… A ne pohodlné cestování ve smyslu, kdy někam přijedete na základě vlastní vůle ve smyslu „Jé a tam je hezčí sluníčko a teplejší, modrá voda!“, s vlastním příjmem, a pak postujete „osvícené příspěvky“ o komfortní zóně, cestování, které zakončíte, jak jste za vše vděční, a proto ochotni zdarma předat svůj online kurz o tom, jak dlouhodobě cestovat (určitě za emailovou adresu). Přeci vy už to děláte, a jste v tom očividně machři! Tipla bych si, že v tomto kurzu je hozený další odkaz na již zpoplatněný kurz „hojnosti“ kolem 1600 Kč, nebo kurz „nové životní téma“ a další bubliny plné vzduchoprázdna, jež pán jednou vytvořil a teď je opakovaně přeprodává. Pardon za mou nepopulární upřímnost, já se s ní ale narodila…

Vaše cestování se bez autorova kurzu o té vši „hojnosti“, neobejde! Natož, aby se váš život obešel bez toho, že vám tento osvícený kouč řekne, jaké je vaše téma života – jak být svým pánem. On s tím má přeci z toho cestování mraky zkušeností, neboť cestování patří do oblasti SCI-FI!

Zkrátka dnes už musíte dostávat i rady k tomu, jak máte cestovat, co kde a kolik stojí, a především, jak mít tu hojnost, abyste vůbec cestovat mohli, protože s vlastním online příjmem je to doslova motorová věda! Protože dle pána je asi většinová společnost tak líná, neschopná, že si tyhle informace nemůže najít sama a potřebuje „průvodce“ s povrchními znalostmi o cestování, osobním rozvoji a životě. To, že mu každý to cestování financuje na základě tak průhledného marketingu prodávající povrchní vzduchoprázdno a klišé, je už věc druhá. Ne, já jsem zapomněla! Jeho rodina je přeci příklad, jak uvádí na svých webových stránkách! Vždyť dle svých slov sdílí originální, inspirující příběhy.. Je totiž velmi inspirativní číst o překonání potíží s klimatizací, pračkou, lepení židlí v Chorvatsku! Ta LOKALITA v podobě „tisíce kilometrů, tolika hodin od pohodlného domova, kde nikdo nemluví česky“ tomu přidává přeci na obtížnosti!

Jejich život (z marketingové logiky) je přeci tolik vzrušující, originální, kdy se vlivem vstupních podmínek, u nich děje TOLIK nepředvídatelného, nepříjemného, co stojí za to vypíchnout, jako inspirující příběh pro druhé! Asi dle pána lepení židle v Chorvatsku potřebuje zvláštní návod, (který ovšem nedodal), když už si to zasloužilo zpropagovaný post na FB… Očividně už jen samotné vycestování s menším diskomfortem, je inspirující výzva pro pohodlné Čechy. To je fakt vtip..? Chápu destinace, jako Chorvatsko, skýtá mnoho „výzev“… Ano jsem kousavá, ironická, protože tohle je nejen absurdní, ale doslova uráží zdravý rozum.

Nicméně, pokud chcete, vezměte si to, jako inspiraci.. a dělejte to samé, normálně tento model okopírujte. Žádné umění, přidaná hodnota v tom není. Vymyslet online kurz díky AI o osobním rozvoji na téma hojnosti apod., je dneska hračka.

Zřiďte si web, nastavte newsletter začněte postovat. Sem tam nějaký příspěvek zpropagujte za menší peníz, buďte trpěliví a druzí budou vydělávat na vaše cestování. Já na tohle žaludek opravdu nemám..

Komfortní zóna, cože to je…? Můj příběh z reality života

Abychom se vůbec mohli vzít s mým manželem z Jižní Ameriky, museli jsme v zemi, kde nikdo a nikdy na úřadě nebere telefon, absolvovat osobně několikrát kolečko po místních matrikách, kde nám nikdo nechtěl dopředu dát žádný datum svatby (protože v Evropě existují země, kde to prostě chodí jinak). Přičemž samotný proces, jak se propracovat ke svatbě by obnášel 3 kroky, které by byly časově minimálně na 6 – 8 měsíců – spíše déle. Takto je tam nastavený systém bez ohledu na vaši národnost.

Nakonec jsme se vzali na české ambasádě, která byla tak úžasná, že k tomu svolila. Za rok a půl jsme byli druzí, kdo tohle privilegium získal. Díky tomu jsme se vyhnuli ponižujícímu (v té zemi standardnímu) rozhovoru o tom, jestli nejsme falešný pár. To, že je podstatná část společnosti v té zemi rasistická, raději ponechám stranou. Je to příjemný bonus nejen, když jdete po ulici.

Dvě hodiny před naším sňatkem byl okraden svědek o všechny dokumenty a peníze. Chvíli před svatbou jsme tedy museli telefonicky shánět svědka nového a vše komunikovat na dálku s ambasádou. O to jsme se pokoušeli během 3 hodinové cesty na ambasádu, kdy jsem v mezičase zápasila s velkou nevolností a přitom dělala svůj make-up.

Dorazila jsem sama na ambasádu, kde na mě čekal nastávající manžel, a po chvíli zjistila, že jsem zapomněla telefon v Uberu (v telefonu jsem měla všechny přístupové kódy k internet bankingu, kde potvrzuji veškeré platby). Na obřad jsme si tedy museli neplánovaně půjčit finanční prostředky přímo na místě od přátel. Jinak by se obřad nekonal.. Můj manžel byl tak skvělý, že to vše vyřešil za 5 minut.

Při svatbě jsem plakala láskou, dojetím, úlevou kvůli všemu, čím jsme si za poslední 3 měsíce prošli jen, abychom se propracovali do tohoto bodu. A to jinak nepláču skoro nikdy. Můj manžel sám zadržoval slzy.

Týden po svatbě jsme vycestovali s naší fenečkou a několika kufry namačkaní do dodávky, a já skoro v 6 měsíci těhotenství strávila 18 hodin v kuse v autě v mikro prostoru, protože jsem vyhrazovala částečně místo pod mýma nohami pejskovi. Nestěžovala jsem si, protože jsem si to vybrala.

Pár kilometrů za hranicemi finální destinace, jsme absolvovali nečekanou prohlídku vozidla (včetně otevření všech našich zavazadel), s asistencí minimálně 6 policistů, z čehož jeden z nich stál před naším oknem se samopalem v ruce a neustále nás sledoval. Ještěže můj manžel viděl v životě všelicos a jen mi opakoval „Zůstaň v klidu a dával mi čokoládové bonbóny“.. Já u toho tlačila dolů hlavu fenečky pod nohami, aby ji policie neviděla.

Získejte okamžitý přístup k mimořádným slevám, exkluzivním videím, radám pro osobní rozvoj, vztahy a mnoho dalšího. Jako dárek získáte 10% slevu na všechny služby! Navíc se dozvíte jako první o nových rozborech slavných osobností. Přihlaste se k odběru.. > zde

Po chvíli policie objevila několik velkých láhví bez etiket s neznámou tekutinou. Při pohledu na flašky jsme se s manželem začali doslova modlit. Náš řidič převážel ilegální alkohol, ačkoliv věděl, že se to nesmí, a mohl dostat do problémů rovněž nás. Upřímně jsem s ledovým výrazem čekala, co se stane. Měla jsem obavy, aby nám policie nechtěla dělat problémy kvůli dokumentům manžela, protože stále čekáme na oddací list a máme jen potvrzení o oddání z ambasády a to ještě v češtině (jeho normální víza na Evropu totiž nestačila). Požádali nás, abychom si vystoupili z auta a mně srdce kleslo do žaludku. Zasekla se mi noha ve dveřích a policie si myslela, že nechci otevřít dveře. Samozřejmě naše Miuška vyskočila z auta.. Naštěstí její psí obleček vykouzlil úsměv všech policistů. Ovšem ten pocit, kdy jsem si musela odskočit ve strachu, aby si náhodou nepomysleli, že mám drogy… Co by bylo pak..?

Nakonec nás propustili, protože nás asi zachránil právě náš rozkošný pes se svým pasem, kde byla vidět všechna očkování ze země, z které jsme odcestovali, což potvrzovalo naše slova o residenci. Její pas studovali kupodivu nejvíce.

No a my se dostali do finální destinace. Chvíli po příjezdu jsme zjistili, že manžel byl okraden o 200 Eur kvůli vadnému bankomatu u pumpy.

Narozdíl od pána kouče, který si stěžuje na nefunkční pračku, a rozviklané židle, jež musel lepit, a že manželka prala 2 dny v ruce prádlo, spíme skoro v holo bytě kamaráda na matraci na zemi v malé místnosti, kde kolem není volných snad ani 20 cm, protože všude jsou něčí věci. Oblečení mám v kufrech, protože zde na ně není místo. A takhle to bude na dobu 1-3 měsíců. Proč to tak je? Protože v místě, kde žijeme si nemůžete pronajmout legálně apartmán bez zhruba 6 dokumentů, které nemohu získat rychle ani já, jako občan EU. U nelegálního pronájmu bez dokumentů potřebujete pracovní kontrakt a výplatní pásku za 3 měsíce. Nestěžuji si, protože jsem si to vybrala. Situace s podnájmy obecně (jak se vůbec k němu propracovat), je tady tak obtížná, komplikovaná, že si i místní v počátku pronajímají airnb.

Zařizujeme legální dokumenty pro pobyt a povolení k práci pro mého manžela, kdy není výhodou ani to, že jsem občanem EU a čekáme spolu rodinu. Ačkoliv má manžel legální nárok a právo se přihlásit do 3 měsíců k pobytu a získat povolení k práci, vyřízení dokumentů může trvat i rok, dva… Vláda tomu skutečně nejde naproti. Uprchlíci jsou na tom opravdu daleko lépe.

Několikrát denně tady vycházím 3 patra dřevěných, venkovních, otevřených schodů, jež se bojí sejít i pes (připomínají mi spíše žebřík), což je mimochodem skvělá posilovna pro těhotné! Shody jsou i v bytě, už jsem na nich skoro v 6 měsíci těhotenství upadla a narazila si kostrč. Upřímně se sice velmi těším až bude mít manžel práci, ale zároveň děsím, jak tu 12 kg fenečku na těch schodech ponesu. Polovinu teplé vany mám na příděly, neboť to starý kotel nezvládá, ale to je skutečná prkotina.

V počátku a mezitím vším se odehrála spousta malých epizod, které mi ani nestojí za to je vypisovat, protože jsou zkrátka součástí procesu. Pro někoho, kdo je však zvyklý na komfort všeho (ve smyslu, jak funguje stát, úřady, společnost, životní standard atd.), může být již tohle vzrušující, že se cítí být natolik inspirujícím, originálním příkladem pro druhé, a natolik zkušeně v dlouhodobém cestování, aby to prodával světu. Protože přeci sluníčko, voda, krásná příroda, zážitky prodává..

Proč to vše děláme, jaká je naše motivace?

Protože jsme si to vybrali. Protože si tak moc přejeme mít oba rovné šance na dobrý životní standard s ohledem i na vzdělání mého manžela pro naši malou rodinu. Jde o životní styl, který jsme neměli v předchozí zemi, kde 90% obyvatel přežívá. Ti ostatní kradou a dopouštějí se korupce. Ano, jinde jsou na tom ještě hůře.. A hlavně, protože si manžel přeje se o nás postarat, chránit nás.

Abyste v životě získali po čem toužíte, musíte opustit to staré, abyste to mohli nahradit něčím novým. A při své cestě životem musíte akceptovat diskomfort, potíže, stále jít dál a mít odvahu, víru za tři, což platí bez ohledu na to, kde žijete a kam chcete cestovat. Tohle není marketingové klišé o pohodlném cestování, ale realita začátků skutečného života, dlouhodobého pobytu v cizí zemi (pro mě už druhé), jež bude časem opět plné cestování…. Kdy mě ale z logiky věci rozhodně nerozhodí rozviklaná židle, kterou musím lepit, nefunkční pračka atd…. Asi jsem se stala více Evropankou…… Asi jsem se stala více mentálně pružnou, nežli zakořeněnou a strnulou. Asi jsem získala perspektivu, zkušenosti, které si nemůže nikdo koupit, neboť nejsou povrchní a plné bublin vzduchoprázdna, jež bych se snažila prodat…

A autorce: Jmenuji se Mirka Bittner a na profesionální úrovni se astropsychologii a koučinku věnuji 14 let. Rozebírání lidí je má obrovská vášeň, kterou „trpím“ už od dětství. V kombinaci s mou velkou emocionální inteligencí přináší rozbory s výsledky, které lidem berou doslova slova z úst. Miluji pomáhat s transformaci života a díky mému přístupu se transformace u druhých děje rychle, efektivně a na hluboké úrovni.