V posledních 3 letech se stalo "trendem, zvykem" pro mnoho koučů, terapeutů apod. veřejně "plakat", jak si sami prošli tím a tím, aby se s nimi ztotožnili všichni ti, kteří mají podobné problémy.

Mám jinou perspektivu...
Půjdu proti proudu a prozradím vám, proč byste se měli vzpírat tomu, že se budete potápět sami v sobě nebo v životě...

*Každý den se probouzíte v posteli, která má nejspíš pohodlnou matraci. To není samozřejmost. V mnoha zemích lidé nemají peníze ani na pohodlnou matraci.

*Každý den se nejspíš můžete projít bezpečně po své ulici a neriskovat, že na vás někdo vytáhne zbraň a prostě vás zabije. (To se děje i v řadě států, kde nejsou válečné konflikty).

*Nežijete v zemi, kde se ze 100 párů rozvede průměrně 60.

*Nežijete v zemi, kde se na efektivní komunikaci mezi partnery nahlíží, jako na něco nepatřičného, protože v Centrální Evropě je přehršle informačních zdrojů v oblasti osobního rozvoje, vztahů, komunikace a vzdělávání obecně.

Ano, vzdělání v ČR není obecně ideální. Jenže jsou země, kde ani vzdělání není samozřejmostí a není státem podporováno v žádné velké míře, natož, aby bylo oceněno.

*Nežijete v zemi, kde je většina pozemků soukromá, zahrazená.. Takže o procházce v lese, si můžete nechat jen zdát..

*Nežijete v zemi, kde máte na výběr totální minimum pracovních pozic. Vy si naopak můžete vybírat bez ohledu na své pohlaví.

Ano je to někdy těžké.. Jenže nechcete náhodou až příliš..?

Samozřejmostí v životě není mít opravdu vše. Samozřejmostí v životě není ani nemít žádné problémy, někdy pocity tísně či bolesti. Pocit štěstí je pomíjivý, je to jen pocit. Pocity se střídají a je zidealizovanou představou, že existuje nějaká metoda, prostředek, který u vás vyvolá konstantní  pocit spokojenosti. Kdokoliv, kdo vám to slibuje, tak prostě neříká pravdu...

Jestliže budete denně živit svou hlavu představami, jak to není ideální, jak špatně na tom jste, stane se to vaší perspektivou, realitou.. I když stále máte ten luxus žít v Centrální Evropě.... Ano to je realita.. A zůstává to, jako luxus i přesto, že jste bombardování ze všech možných stran informacemi, tlakem charakteru, jak to stále není dost a jak je vše špatně... Přičemž stále existuje, přichází a je prezentován nějaký další problém, který by se měl vyřešit, překonat, abyste se k tomu stavu "dost" dostali...

To je velmi vyčerpávající, není tomu tak?

Přičemž, když se k tomu stavu "dost" stále nedostáváte, je něco špatně... A vy proto asi taky nejste dost a váš život není dost... Přičemž, když se vám tohle vše podprahově neustále podsouvá, opakuje ze všech stran, začnete tomu věřit a to vše se stane vaší sebedestruktivní realitou.

ALE KDY TO TEDY BUDE KONEČNĚ DOST...?

Tohle vám píše upřímně někdo, kdo žije skoro 7 let v zahraničí. Kdo pracuje v této oblasti a veřejně nepláče, nestěžuje si bez ohledu na to, jakou mám momentální náladu, nebo jakým překážkám čelím...

Záleží jen na úhlu pohledu, jestli jste vůbec ochotni změnit perspektivu...

Je těžké uvědomit si, že když svou mysl budete intenzivně zaměřovat směrem k jakémukoliv pocitu diskomfortu, který se budete snažit vytěsnit, zničit jakýmkoliv možným způsobem, protože s pocitem diskomfortu neumíte žít. S realitou raději bojujete ve své hlavě, a neustále živíte svou hlavu představami, jak to, co máte nestačí a mělo by to být jinak - lehčí. Ve výsledku se dostanete do cyklu negativního myšlení, sebelítosti, úzkostí apod. a ztráty kontaktu s realitou (s výše popsanými výhodami). Ony to jsou totiž faktické výhody, ovšem člověk na to lehce zapomíná, když je stále v té své jedné bublině.

Ne,... někdy to prostě nebude lepší, někdy to může trvat i roky... Neboť tohle je život... Už jen nepopíráním toho, že i tohle je život, si můžete ušetřit řadu zbytečných sebedestruktivních myšlenek, konstruování problémů, starostí, které prostě nemusí být..... Protože vy máte stále ten luxus žít v Centrální Evropě.