Člověče, probuď se aneb Změna je život

Častokrát se člověk přistihne, jak váhá. Neví, zda má to či ono udělat tak či jinak, neví, zda má odpovědět ano nebo ne. Kolikrát (a je to k pláči) neví, jestli se usmívat, mračit nebo se tvářit neurčitě. Vždyť gesta, mimika a řeč těla za nás také hovoří, i beze slov. Co nás, lidi, rozumné tvory nutí korigovat svoje projevy, je ve hvězdách. Nebo možná není, hvězdy jsou klidné, tiché, vědomé, ale ten vesmír v nás je mnohdy hluboký a tajemný, rozbouřený, bez odpovědí.

Nápověda číslo jedna

Lidé se nepodobají strojům, robotům ani zvířatům, nebo by alespoň neměli. Mají své osobní potřeby, přání, tužby, radosti i strasti. Nejsou programovatelní a tím ani předvídatelní. I tady ale platí – neměli by být. Jejich reakce podléhají osobním charakterům, povahám, náladám, stavům a možnostem, protože co člověk, to unikát. Nelze počítat s jedinou reakcí či odpovědí v kolektivu lidí a zcela přirozené je, že každý máme svůj názor, svůj svět a zcela jinou odpověď. Odpovězte si sami, máte ji, anebo kopírujete okolí, děláte to, co se očekává nebo to, co dělá většina?

Nápověda číslo dvě

Nikdo nechce být tupou ovcí, která jde s davem. Dost možná, že zrovna oné ovci tímto tvrzením křivdíme a ona nejde se stádem, ale za voláním svého srdce nebo třeba za zelenější trávou. Dost možná, že člověk v transu života nestačí evidovat veškerý progres, změny, novoty a tak se bojí zareagovat v domnění, že se rozhodne špatně. Usmát či se neusmát? Přítel či nepřítel? Ptejte se své intuice, svého srdce, sami sebe. Odpověď je unikátně zakódována v každém jediném jednotlivci a v té chvíli by měly obavy a strach jít stranou. Chceme být přece svobodní?

Nápověda číslo tři

Když se řízneme, bolí to. Bolí to, když nás někdo opustí, odmítne, když nám udělá příkoří. Možná, že to spíše víc mrzí a je líto, ale ten melancholický stav, ať tak či tak, neprospívá naší kondici, dobré náladě, ba ani našemu zdraví. Stačí, když nesvítí slunce a už jsme z toho celí nesví. Jenomže ono to není o slunci nad naší hlavou, je to o slunci v nás. To může klidně zářit i v noci a my se budeme cítit báječně. Zkusme v sobě ovládnout svoje JÁ, nechat mu volný prostor, ať se projeví. Není nic krásnějšího, než se nechat unášet proudem žití, vstřebávat všechno, co nám svět kolem přináší a již dopředu si to nekazit. Zkusme mluvit s lidmi, ale každý i sám se sebou. Jak se vlastně mám? A takhle to chci?

Nápověda číslo čtyři

Je nabíledni, že moc je velká čarodějka. Někdo ji má, umí jí využívat, umí s ní vítězit a ovládat s ní druhé. Umí s ní vládnout a manipulovat celé davy lidí. I my ji máme. Každý z nás. Jenom o tom možná dosud nevíme. Člověk je mocný a jeho myšlenky, činy, projevy mění svět. Vždycky tomu tak bylo, je a bude. Pro začátek – nemusíme hned chtít měnit celý svět. I když by to možná bylo ku prospěchu a na čase. Pokud je něco nevyhovující, není řešením trpět a potom si sáhodlouze stěžovat, trápit se, chřadnout. Přímá cesta vede jinudy – změň to, co se ti nelíbí, co nemáš rád, co ti neprospívá, co ti vadí. Změň sebe, nejsi-li spokojen, člověče. Nebo je všechno jak má být?