Doba dobrých rozhodnutí

Hned mezi první řádky se vkrádá ona dotěrná otázka: Kdy je ta doba? Kdy budeme moudří, nalezneme smysl života a budeme přesně vědět, co, kdy a jak udělat? Kdy nastane chvíle zlomu, pravdy a blahého uspokojení člověka se sebou samotným? Bohužel, odpovědět si je tím nejtěžší pod sluncem, někdy ke správné odpovědi vede cesta vzdálená na tisíce světelných let.

Nabídněte si

Může to být například v době dospělého zklidnění, dosažení určité toužebné mety, získání něčeho, o co jsme moc stáli, a jako alternativa se nabízí etapa nově nastartovaného života, který se začíná odehrávat za jednou pořádně tlustou čarou zapomnění… Jenomže to také může být třeba zítra v poledne, dnes o půlnoci, nebo o prvním lednu, na sklonku starého roku a startu roku nového, který toužebně očekáváme v podobě jakéhosi tichého příslibu o lepším, spokojeném, bohatším či kvalitnějším, obohacujícím životě.

Sliby chyby

Odpusťme si plané sliby, které si slavnostně po osobním bilancování tak rádi dáváme. Jednou v roce by bylo lepší být k sobě upřímný a s předsevzetími, která stejně nemyslíme vážně nebo prostě nedopadnou, udělat rázný konec, než nás vůbec napadnou! Je to přece jenom pořád ta stejná známá písnička: Od nového roku začnu hubnout, musím změnit svůj životní styl, budu cvičit a koupím si permanentku do plavání, posilovny, fitnes či kdovíkam ještě. Budu pravidelně chodit na lékařské prohlídky, udržovat svoje tělo v kondici, budu hodně pít a to hlavně vodu. Otřepaná je také mnohými oblíbená, každoroční fráze: Letos skoncuji s kouřením. – Málokdo si však za 365 nebo 366 dní může s čistým štítem říci, že není jenom mluvka, ale že je ženou či mužem činu.

Maličkosti, které dělají svět krásnějším

O to víc by bylo možná vhodné zaměřit se třeba právě po Vánocích, kdy opadnou slavnostní dojmy a emoce, kdy nastane opět všední a každodenně rutinní koloběh, na ony prosté, na první pohled zcela bezvýznamné momenty, okamžiky, chvíle bez názvu, bez očekávání, bez zjevných motivů. Ony vteřiny, životní střípky z posléze velké a pestré mozaiky naší existence nemusí nutně znamenat právě jenom existování na tomto světě. Při podrobném prozkoumání každé životní maličkosti na ní nalezneme spousty přívlastků, které ji dělají výjimečnou. Pod vědomým drobnohledem denních i nočních aktivit objevíme náhle nový svět, který jsme nikdy před tím neviděli, protože… (doplňme si individuálně každý sám).

Za mlhovou clonou

Ten momentální posun lze přirovnat k okamžiku, kdy si jedinec se zhoršujícím se zrakem náhle nasadí na nos brýle s odpovídajícím počtem dioptrií – prozřetelnost sama nám najednou a bez varování nabídne nejrůznější barevné nuance pracovních dnů, nové motivy a nápady dnů svátečních, taktéž náhle uvidíme obraz v křižujících se drahách letadel, uslyšíme tlukot srdce svého domácího miláčka, ucítíme vůni ranního chladného vzduchu z otevřeného okna, a nebo si můžeme klidně sáhnout na hladkou či drsnou ruku svého partnera, přítele, milého blízkého člověka, a jen tak bez důvodu ji pohladit. Probuzení nám totiž nabízí širokou škálu jedinečných požitků, emocí, zvláštností, příchutí i jevů, které se na první pohled dějí snad jenom v pohádkách. Svět se zdá býti kouzelný, začnou se dít zázraky, na dlouholeté trápení se najde lék a na záludnou otázku nám cosi uvnitř nás vnukne tu jedinou, správnou odpověď.

Teď je ta chvíle

Až se tedy zase jednou po čase budeme zvědavě ptát na to, kdy přijde ta doba zmoudření, doba činů a proměn, odpověď už vlastně nebude tak zcela aktuální. To proto, že právě tehdy nastane ona chvíle, ten okamžik, ta tolik očekávaná samozřejmost utopená v moři mnoha událostí a skutečností, pečlivě nastřádaných za léta bez touhy po změně. I nepatrné odchylky však směřují k velkým cílům a i zdánlivě bezvýznamný, jednoduchý život může být životem člověka s velkým srdcem. Naše nitro, mnohdy byť jen s malou dušičkou uvnitř ví, kam jít, jak žít a čím naplnit životní pouť. Když se ztišíme, můžeme naslouchat své vlastní intuici. Stejně tak, jako to uměla třeba Peace Pilgrimová při odkrývání nejedné moudré myšlenky.

„Žijte přítomností a dělejte vše, co je třeba. Každý den vykonejte co nejvíce dobrého a kráčejte vstříc budoucnosti.“ I tahle jedna jediná idea postačí, neboť je vševysvětlující, vyčerpávající a plnohodnotnou odpovědí.