I ty budeš šťastnější

Byla jednou jedna kytička a ta byla hodně smutná. Měla pomněnkové oči a strašně moc toužila být darovaná. Když se někdy usmála, její ústa byla jako srdíčko, a ten úsměv by tak ráda rozdávala dál. Je tady někdo, kdo by rád dal dárek? Proč? Protože květiny jsou nositeli nejenom krásy a vůně, ale především lásky, citů a umí toho tolik říct.

Maminko, děkuji

Prosím jednu kytku pro maminku k svátku – nějakou krásnou, která všechno co mám na srdci, poví mámě za mě… zaznívá občas v květinářstvích. K maminkám se květiny hodí, za jejich lásku není krásnějšího poděkování. Kytice pro maminku vypoví všechny naše pocity, tužby, dojmy, jako zvonečky vyzvoní všechnu lásku, kterou cítíme k maminkám. Tedy samozřejmě k těm hodným, laskavým, milujícím, které se o své děti starají a které by za ně položily život. Ale nejsou všechny maminky stejné…

Miluji tě

Když se to říká poprvé a když to poprvé zní, je to jako andělská hudba. Není potřeba obrovské kytice růží, tohle zní nejlíp se sedmikráskou mezi prsty, ale s otrhanými lístečky to neplatí. Má mě rád nemá mě rád není třeba se ptát. Mládí je zamilované, krásné a bezelstné, co jsme v něm nestihli, už potom nikdy nedohoníme. První lásky jsou neopakovatelné, a ti kdo je vyznávají, to myslí upřímně, z celého srdce…

Jsi celý můj život

Chci být jenom s tebou, miluji tě nade vše. Buď mou ženou a budu tvým mužem – tvým ochráncem. – Nějak takhle zní předsvatební žádost o ruku nebo alespoň o společné soužití. Kytice zásnubní nebo svatební by měla být nádherná, vše říkající, darovaná z upřímného srdce a z veliké lásky. Protože náhle existují dva, kteří chtějí jít společnou cestou v dalším životě a myslí to zcela vážně. Láska na celý život je snem všech žen i mužů (snad). Skutečná láska rozkvete jako slunečnice a neuvadá ani po letech, jenom se tříbí…

Ze srdce pro radost

Kytička prvních sněženek, bledulek, narcisek nebo konvalinek je ten nejhezčí dárek, který můžeme dát kdykoli a komukoli, koho máme rádi, koho si vážíme, komu chceme udělat radost. Kytičkovaný den je ten, který je mnohem krásnější, než ty ostatní. Proč jenom učitelky na konci školního roku chodí domů s plnou náručí květů a druhý den si mohou otevřít květinářství? Proč dostat kytku od manžela vypadá, jako by si něco „žehlil“? Krásné je dávat květy nejenom na svátek a narozeniny, ale dávat radost jenom tak, když to obdarovaní nečekají, je něco úžasného. Dávat či dělat radost je ten nejkrásnější skutek na světě. Květinka potěší každou ženu i babičku, paní učitelku i úřednici, každého nemocného i nešťastného člověka. I malá luční kytička od srdíčka má velkou moc a něco vypovídá. Něco o tom, kdo jsme, co cítíme, jaké máme srdce, že je nám s někým dobře nebo koho ctíme a koho si vážíme.

Měsíc červen a léto budiž pochváleno! I když školní dny budou pomalu sečteny, jeden domácí úkol by tu byl: Řekni to květinou. Dělej radost. Také tady platí pravidlo přímé úměry – i ty budeš šťastnější.