Já, člověk

Pozoruji svoje tělo. Poslouchám je tiše a dávám pozor. Ono je moc chytré a posílá signály, někdy méně, někdy více varovné, jindy si zase jen tak bez nároku na splnění něco přeje a je to docela zábava… zkuste poslouchat svoje tělo.

V noci

Občas se lidem ve spánku něco zdává. Říká se, že sny jsou odrazem situace, která nastala nebo nastat má. Že sny jsou odrazem našich přání nebo našich obav a strachů. Že sny nám napovídají, když nevíme kam se přiklonit, jak vyřešit problém nebo se něčeho raději vůbec neúčastnit. Sny jsou prostě nevyzpytatelné, ale jsou odrazem naší duše, našeho vědomí či možná spíš nevědomí. Zapisováním snů v určitém období s pozdějším prozkoumáním se člověk o sobě dozví hodně a možná může být i překvapen. Nalezne se ve svém vlastním zrcadle…

Ráno

Není to jenom bezcílné povalování v posteli. Za zavřenými víčky s bezvládným tělem v pohodlné poloze můžeme zkoumat nápovědu těla a mysli. Nic se nám nechce, možná jenom chvíli. Na nic nemáme chuť, zatím. Vstát nebo nevstat? Co dnes bude na programu dne? Co musím a nemusím? A co bych rád, ráda? Zajímavé je, že mezi touto explozí myšlenek se vždy najde správná odpověď. Jenom je třeba dobře rozmýšlet a opravdu dobře poslouchat onu nápovědu. Chce se vám ven, běhat, chodit, jen tak bloumat? Udělejte to. Milujete vůni kávy? Uvařte si ji. Chcete si v klidu promyslet, co s tímto dnem? Do toho.

V poledne

Chuťové buňky bojují s představou toho, co máte právě v lednici. Obsah peněženky napovídá, že není radno si vymýšlet nějaké rozmařilosti… Ale proč ne? Kdy, když ne teď? Jsme dospělí a víme, co můžeme, co máme a co bychom chtěli. Dejte si, na co máte chuť a nemusíte vyjídat do posledního drobečku. Člověk má své instinkty proto, aby se ve všem uměl zastavit a ovládnout. Platí to jak v jídle, tak v pití, v práci, při zábavě, utrácení, milování, prostě to platí všude. Proč se jimi tak často neřídíme?

Po práci

Co s načatým odpolednem, dopolednem, večerem, volným dnem? Co je vám jen libo. Udělejte, co udělat musíte, ale vězte, že práce neuteče, není zajíc. Volá-li tělo po odpočinku, dopřejme mu ho. Volá-li po troše zábavy a legrace, neprotestujme, užijme si to. Napovídá-li, že někde je nějaký problém, hledejme původ, navštivme odborníka, lékaře, psychologa… A chceme-li něco udělat, neodkládejme to na zítřek. Zítra může být všechno jinak a nedej bože, aby bylo pozdě…

Večer a před usnutím

Nejenom na konci života člověk prý bilancuje, taková správná rozvaha by neměla chybět na sklonku každého dne. Co se všechno stalo, co bylo dobře, co špatně, co je ještě potřeba dotáhnout, zlepšit, komu jsme ublížili, komu můžeme pomoci a neudělali jsme to, co je nejdůležitější pro mě, mého partnera mou rodinu – to všechno se různě obtéká a mění, to všechno je výsledkem našeho rozumu. Můžeme měnit, tvořit, produkovat. Můžeme milovat, můžeme nenávidět. Můžeme energií sršet a může nám ji někdo nebo něco ubírat. Poslouchejme svoje tělo i svou duši – napovídá nám. Je to tak přirozené, jako být člověkem. Chovat se a žít ne tak, jak je nám souzeno, ale jak chceme my sami.