Jak žít v dnešní době

Současná generace má na dosah všechno, co k životu potřebuje a dlužno podotknout, že také i to, co k životu nepotřebuje. Doba je jiná, moderní, progresivní až zbytečně uspěchaná, napěchovaná neskutečnými možnostmi, zážitky, vymoženostmi. Jsou nám k dobru, ulehčují nám život, míníme tiše. Jenomže kde máme ten ušetřený čas, to ušetřené úsilí, tu úsporu práce?

Hmotné statky a mamon

Před životním koloběhem však nikdo nikam neuteče ani se neschová. I když mnohdy nechceme a odoláváme shluku událostí, úkolů, povinností, stejně neumíme vypnout, relaxovat, vynechat cokoliv z již dávno předepsaného harmonogramu aktivit. Komu je shůry přáno, obklopuje se hmotnými statky a někteří ctižádostivci překračují mnohanásobně hranice možností ostatních. Klobouk dolů, kdo umí, umí. Ale kam to spěje? K čemu směřujeme? Je to všechno k něčemu dobré? A budeme se umět z toho všeho zisku alespoň nějakou dobu radovat?

Vzhůru nohama

Kdo se někdy ocitl v právě opačné situaci a zažil život „vzhůru nohama“, ví, že opravdu naplněný život je úplně o něčem jiném. Zkuste si vypnout doma elektřinu a zapnout svíčku. Zkuste odjet na chalupu a záměrně nechat doma mobil, tablet, televizor. Zkuste se místo kávy, džusu napít čiré vody. Zkuste si se svými dětmi místo všech možných aktivit, které je už stejně asi nudí, jen tak povídat. Jako v době našich prababiček – v mihotavém světle svíčky je povídání o čemkoli obzvlášť poutavé.

„Babičko, povídej…“

Taková zcela obyčejná hra na pohádkové či povídkové vzpomínání je tou nejoblíbenější zábavou pro dlouhé zimní večery. Představa tichého přítmí může někoho trochu děsit, ale tak rychle jsme si zvykli na světlo, teplo, pohodlí a dostatek, že případný výpadek proudu, vody nebo plynu nás doslova vykolejí ze zajetého životního stereotypu. Jak to ty babičky a dědečkové dřív všechno zvládli? Pravdou je, že přes všechnu těžkou práci si měli ještě čas a chuť povídat, pobesedovat mezi sebou a před spaním vyprávět vnoučatům tradiční pohádky.

Možnosti na výběr

Jde to s námi z kopce. Je na čase na chvíli obejít rozum a nechat mluvit utlačovanou dušičku. Život je totiž o volbě, vždycky si můžeme vybrat ze dvou možností. Zkusme si to: můžeme se usmívat nebo si mračením pomalu zadělávat na deprese, můžeme si pomáhat a nebo dělat, že problém nevidíme, můžeme jet autem nebo jít pěšky, můžeme si doma luštit křížovku nebo třeba složit básničku, můžeme jít do kina a nebo jen tak koukat na oblohu, můžeme vztekle nadávat a ubíjet se stresem nebo si začít zpívat. A tak lze pokračovat donekonečna. Kolem nás je kromě signálu a přenosových vln spousta jiných impulsů, krás, zajímavostí a dosud nevnímaných situací.

Dejme životu novou dimenzi

Když si lidé odmyslí ony známé každodenní samozřejmosti, zjistí, že naše žití má i zcela jiný, osvobozující rozměr. Užívejme si je z plna hrdla od ranního probuzení, tónů a zvuků přírody, sluníčkových i podmračených nálad přes polední zvon, odpolední voňavý mátový čaj s domácím koláčem až k večernímu rozjímání a bilancování. Každý den je jiný, každý je jedinečný, každý den je náš. Vždycky umí něčím překvapit a stát se pro něco úžasného nezapomenutelným. A co si přát v ten nejkouzelnější den roku pod stromeček? Místo 3D brýlí k domácímu kinu možná spíše takové brýle, se kterými uvidíme všechno, co nám dosud zdařile unikalo –  svět krásných maličkostí, svět přirozenosti, lásky a dobra. Věřte, bude to úplně jiný příběh…