Jaký je den?

Den může být všední nebo víkendový, ale i sváteční. Svátek mu dává punc luxusu a extra třídy. Den také může být pracovní nebo volný, a volno můžeme mít klidně i uprostřed týdne. Den může být krátký nebo dlouhý, podle toho, kdy vychází a zapadá slunce. Den máme pohodový a nebo je výjimečný nějakou důležitou životní zkouškou, takže se ho trochu bojíme nebo z něho máme minimálně respekt. Den není noc. Den není týden. Den má dokonce i jméno. Den je den.

Milé pondělí…

Začátkem týdne se můžeme pozdravit s pondělím: Ahoj milé pondělí, tak co máš se mnou v plánu? Jaký bude dneska den? Nechci horoskop ani předpověď, jenom tak potají nahlédnout pod roušku dne, kterým začíná týden. Jakýpak bude celý týden? … Takhle asi málokdo přemýšlí, nemá na to čas ani kapacitu, ovšem lidé hloubaví, zvídaví a s fantazií se takovým úvahám dozajista nebrání.

Jedeme dál

Pondělí se sešlo s úterým, úterý se středou, týden s týdnem, měsíc s měsícem a rok s rokem. Celých 366 dnů se seřadilo poslušně do jedné dlouhé uplynulé fronty, na jejímž konci stojíme. Pohled zpátky je pro každého osobitým zhodnocením uplynulého roku, utekl jak voda a mnoho přinesl i odnesl. Pracovních dnů bylo o jeden víc, měsíc únor měl totiž mimořádně pět pondělků. Bilancování je již zaběhnutým rituálem téměř každého, o to ale víc a snažněji hledíme do budoucnosti. Jaká bude? Co přinese leden? Na Nový rok si přejeme jen to dobré, hledáme indicie v horoskopech a přejeme si, aby byl alespoň stejně dobrý jako ten loňský, ne-li lepší…

Na čem záleží

Faktem je, že na něco lidé vliv mají a mohou ho uplatnit. Ne však úplně na všechno. Nepřejeme sobě ani nikomu nemoci, neúspěch, problémy a potíže, to bychom byli nelidové. Život sám o sobě je pro mnohé těžký a jeho břímě neúnosné. Do novoročního předsevzetí proto není špatné zařadit i snahu či přímo úkol pomoci potřebným, osamoceným, starým, nevyléčitelným či jinak handicapovaným lidem, kteří sami změnit svůj osud neumějí a ani nemohou. My, relativně zdraví a myslící lidé ale tu  moc máme. Záleží tedy jen a jen na každém jedinci, jak naloží s tím, co má. Pohádky nám v mnohém napovídají – rozdělit se o poslední skývu chleba, přenést stařenku přes lesní překážky, zachránit mravenečky nebo rybě darovat život. Úsměv na rtech? Ne, není to komické, každý můžeme něco udělat.

Kouzelný den

Proč ne dnes? Možná je právě ta chvíle. Možná i ten nejchudší z nejchudších a nejhloupější z nejhloupějších má něco, co zrovna druhému schází. Až se s někým o cokoliv rozdělíte, neubude vám. Ba naopak, přibude neopakovatelný pocit obdarování, štěstí, radosti a dobroty, že jste udělali někomu radost, ubrali mu starostí či ho alespoň potěšili. Obyčejný úsměv na tváři, který se nám podaří vykouzlit u kterékoli šíleně smutné princezny nebo zasmušilého prince má obrovskou cenu. Mějte kouzelný den. Takový, na který nikdy nezapomenete a který směle můžete zapsat do svého kalendáře s velkým písmenem D. Snad časem přibude více takových dnů, díky nimž i váš život dostane jiný, slunečně zlatý a svátečně třpytivý nádech…