Jsme lidé jako z pohádky

Bylo nebylo, na světě žili tři kamarádi: jeden se jmenoval Dlouhý, druhý Široký a třetí Bystrozraký. – I v dnešní době bychom snesli podobná jména, Ten s dlouhými prsty, Ten s velkým majestátem a Ten, který všechno ví nejlíp. Spousta lidí zajásá, protože poznává přátele i nepřátele ze svého blízkého, ba možná i nejbližšího okolí. Je to legrační, ale žijeme stále v pohádce…

Každý den se něco děje

Život nám přináší mnohá překvapení. Po dlouhé sérii dnů jako přes kopírák se najednou roztáhnou šedivé mraky a začnou se dít divy. Dobré náhody vedoucí k úspěchům, nalezení životní lásky, nového zaměstnání, k uzdravení, získání postavení, moci či majetku, jsou obratem k lepšímu. Horší je, když jiné náhody jsou příčinami neštěstí, neúspěchu, problémů, nemocí a ztrát. Lze je však nějakým způsobem ovlivnit? Intuitivním chováním je možné řadu z nich vycítit, přivítat nebo rovnou odmítnout, změnit, přesměrovat, zmírnit následky. Nápověda je všude kolem nás, Bystrozraký by v tom měl rázem jasno, ale my buď máme oči přivřené, mnohdy téměř úplně zaslepené kvůli všemu, co nás právě zaměstnává. A že toho není málo.

Žít není vůbec nic lehkého

Posměváček se ušklíbne a zeptá se proč. Všechno je přece osud a jede to samo, jako na drátkách. Buď se vůbec nezastavíte, jindy stojíte, aniž byste chtěli a někdy jste prostě už dojezdili. Domýšlivec si pomyslí, že jemu se tohle stát nikdy nemůže a Nadutec jen odfrkne: Všechno je hračka! Tak zvaný Efektivní vykonavač maká, nemyslí a otázka ho tudíž nezaskočí. Jenomže se nachomýtne k žití některého z plně vytížených dnů Potížista a máme po legraci. Je stejný jako třeba Rýpal, Hledač problémů nebo Brzdič. Těmhle vadí všechno – špatné počasí, hezcí lidé, výše výplaty, pomalá paní za pokladnou, vřeštící děti v parku, městští pejskové a lidi všeho druhu. Jenomže jak z toho začarovaného kruhu ven?

Komu není rady, tomu není pomoci

Stěžovatel má stále hodně práce, která je jeho hlavním hobby. Stěžovat se dá totiž kdykoliv úplně všude a úplně na všechno. Špatný je lékař, zubař, řidič MHD, špatná je škola, šéf, televizní program, partner, škola, mládež, politika, zákony a vůbec celá společnost je shnilá. Mračte se a sdílejte, doporučují zaručené internetové nápovědy, které všichni slepě poslouchají. Tedy téměř. Pomozme jim, jde-li to ještě, poraďme všem Bručounům, že spoustu věcí mají právě oni ve svých rukou a že účinným nástrojem k zajištění „nápravy“ je komunikace. Tento postup funguje, když je sám Inkvizitor nakloněn hovoru a snaze polepšit nejprve sám sebe, a potom teprve narovnávat lidské společenství se všemi jeho nedostatky.

Že by sen?

Chcete procitnout a tuto „existenční extravaganci“ brát jako špatný sen, ale všechna snaha je marná. A tak všem, kteří se neumějí bránit, radovat se, užívat si života, jenž je naším největším darem a požehnáním, je potřeba ukázat, že to jde i jinak. Smíšek, Idealista nebo Spokojený uživatel mají na rtech úsměv, pomohou, poradí, pochválí, pohladí, přiloží ruku k dílu, udělají dobrý skutek, a tohle vše snad i zadarmo! Ale chvíli se zasnít nebo si přečíst pohádku s dobrým koncem má něco do sebe. Vždyť svět je místo, kam patříme, nejsme na něm sami a žádného odborného poradce ani asistenta nám šéf shora nepřidělí. Zbývá jediné – žít. Snažit se žít tak, abychom se za sebe a svoje činy nemuseli stydět, abychom mohli být vzorem pro ty, kteří jsou naší budoucností. Kritik a jeho nekonkrétní žvatlání nic nezmění, vzor a ukázkové chování i jednání však ano. Jsme přece takové malé opičky, rádi máme i děláme vždy to, co má nebo dělá ten druhý. Možná, že je na čase začít používat vlastní mozek, poučit se z osobních zkušeností a aplikovat je do praxe.

Moudrost není jenom o věku

Johan Kaspar Lavater musel být bezesporu hodně moudrý muž, jestliže kdysi dávno pronesl: Chceš-li být rozumný, nauč se rozumně ptát, pozorně poslouchat, klidně odpovídat, a když nemáš co říci, přestaň mluvit. Kdyby žil dosud, možná by dodal, že jsou situace, kdy je potřeba nemlčet a vyslovit vlastní názor nahlas, stojíme-li si za ním. Myslitel ze současnosti možná také touží nazývat věci pravými jmény, jenže mezi hluchými mnoho neuspěje. Neposloucháme. Nemáme čas, chuť ani náladu. Doba temna má své hranice, je potřeba vymezit je.  Může to tady být jako v pohádce, ale změna je nevyhnutelná. Čekáme-li opět radu, postup, návod k použití, prosím… Stačí začít s málem, třeba u sebe a své rodiny, poskládat si priority a přestavět hodnotový žebříček. Možná, že se zase najdou tací, kteří se začnou „opičit“.