Každý den

Každý den vyjde slunce na oblohu. Každý den je jinak lemovaný – mraky nebo mráčky, jindy je nebe čisté jako vymetené, nebo šedočerné, nacucané vodou, tisíckrát jiné… Každý den plyne jiným tempem a někdy uteče lidem mezi prsty, jindy se plouží, jako líný had. Cestička osudu je podobně klikatá a každý den ji činí jinou, jedinečnou, osudovou.

I když nevěříte

Každý den je unikát a nikdy nemůže být stejný, jako byl včera. Každý člověk prožívá dny jinak, všechno vidí jinak, cítí jinak, vnímá jinak, reaguje jinak. Existují biliony možností, jak lidé prožívají darované dny. Každý den jim přináší něco jiného, i když jim častokrát přijdou podobné, jako vejce vejci. Ale není vejce jako vejce. Každé má uvnitř cosi neopakovatelného, něco zvláštního a každé je zárodkem jiného zrození, změny, proměny, světla, citu, síly, lásky.

Měníte se, i když o tom nevíte

Každý den prožíváme jinak. Vidíme novýma, právě probuzenýma očima, pociťujeme nové emoce, prožitky, až se člověk diví, kolik má lidské vnímání podob, barev a tváří. Nepočítané množství okamžiků, měnících koloběh života, je jako nenaplánovatelná a nepředvídatelná pracovní cesta. Spoléhat na vlastní instinkty a intuice je přirozené, vlastní pocity nás posouvají ze dne na den blíž a blíž tomu, co nosíme v hlavě, co máme na srdci, na co myslíme, co cítíme… Tiché posouvání hodinové ručičky posouvá každého člověka po šachovnici života.

Vítězství nebo šachmat

Každý den má každý člověk možnost vybrat si. Jedna křižovatka a více cest je dilema, které dokáže lidi na křižovatce rozhodnutí uvěznit klidně i na celé roky. Jako kdyby zamrzl mozek, zamrzlo srdce, zamrzlo myšlení a bez hnutí zůstal rozum stát, o selském rozumu nemluvě. Kamsi se vytratil… Každý nový den je vítězstvím života nad smrtí, ale někteří lidé si to neuvědomují. Mají pocit zmaru, beznaděje, lítosti a svoji melancholii umí dobře živit, zalévat. Tahle kytka, když se hojně zalévá, proroste málem i přes zeď k sousedům. Zato patová situace – ta je skutečná a nemá jasné řešení. Uvízla na mrtvém bodě.

Když dva dělají totéž

Ono okřídlené přísloví však oponuje a připomíná, že i když na první pohled dva dělají totéž, není to totéž. Každý den nám dává možnost tisíců proměn, rozhodnutí, reakcí, pohledů, chování. Už víte? Včera to bylo špatně. Dnes je dnes a zase je tu další šance. Každý den vychází nové slunce a každou noc putuje měsíc znovu po obloze. A my lidé, jsme snílci, romantici, tiší blázni, i když to o sobě zatím nevíme. Protože i když někdy nebe pláče, slunce ho hladí svými paprsky, dá vzniknout duze, která svojí krásou vykouzlí úsměv i na uplakané tváři, pardon – na pláčem smáčené obloze. A každý západ slunce je začátkem velmi jasného a velkého úsvitu.

Svítá

Komu stále v duši svítí slunce, je šťastný člověk, plný laskavosti, harmonie, naladění, obyčejného lidského uspokojení. Být spokojený s málem je životní filozofie. Velká očekávání a nadměrné tlačení na pilu může být ničivější, než tsunami. Jemní a citliví lidé jsou ale nejčastěji románoví hrdinové. Není škoda o nich jenom číst? Nemůžeme třeba žít jejich životy a být jako oni? Lidé mohou být čímkoli, mohou růst a posouvat se kamkoli, mohou se měnit a mohou žít jinak. Každý den je opětovnou šancí. Každý den je požehnáním, ať je jakýkoliv, a žádný nesmí být ztracen. Protože i z temnoty vede stezka, cesta za světlem. Nepropásněte to. Svítá…