V květnu všechno rozkvete. Tedy pokud nastanou příznivé klimatické podmínky, které nezastaví ani tři zmrzlí. Příroda je po zimním spánku už dávno probuzená a má se pod slunečnou ochranou čile k světu. Roztávají i lidé, většinou, s úsměvem na rtech vypadají barevnější, přístupnější a ohleduplnější. Nové období se rozvine v celé své kráse jako barevný květ a přináší řadu proměn.
Pořádek kolem sebe i v sobě někdo dělat nemusí, ale vězte, že jinak je k tomu právě ideální čas. Provětrat všechny skříně, vyházet z nich kostlivce, staré boty a kabáty, nešvary a zkostnatělé návyky, dát vale všemu, co nás brzdí, co nám spíše škodí a co překáží. Nová míza se vlévá do života jako čistá řeka a svět je náhle příjemnější. Hynek volá Jarmilu, lidé začnou více toužit po lásce, hledat spřízněné duše a užívat si opojného života. Jaro a posléze i léto se už netváří náladově, aprílově a nastává čas, kdy se rodí všechno nové, ožívá dávno zapomenuté.
Díky za každé nové ráno šeptají po probuzení rty a díky tomu je den hned krásnější. Což je důvod k malé oslavě – oslavě života, který otevírá náruč a nabádá: Carpe Diem. I když mohou na cestě vyvstat překážky, i když se občas něco pokazí, naším úkolem je nepoddávat se a vytrvat. Využívat svůj zdravý rozum a nezapomínat, kým jsme. To malé dítě kdesi hluboko v nás nemá žádné zábrany a touží žít naplno. Ten moudrý stařec za horizontem času zase naznačuje, kde se hodí zmírnit, kde není třeba tlačit na pilu, kdy a na co nastává ten správný čas. Veselá mysl je výhodou, trápení ubírá sílu. Myslete na to a buďte občas jako malí, zahoďte své předsudky a nechte se inspirovat velkým Malým princem. Cestovat můžeme i sami svým vlastním vysněným světem, který nebude nikdy dostatečně probádaný. Malé dítě ve mně rádo riskuje a nebojí se, nejhorší smrt je totiž z vyděšení…
Občas také někdo pozná, že se směr, jímž se ubírá, nevěstí nic dobrého. Vnitřní hlas se náhle ozve: Otoč to! Hoď zpátečku a dej se na opačnou stranu, tudy cesta nevede. A protože lze jednoduše změnit šatník, knihovnu, vybavení bytu, práci nebo auto (a dokonce i partnera), vypadá to, že také cestě do pekel je možné se vyhnout. Stačí jen chtít a odhodlat se k přenastavení výhybky. Vše nové nás transformuje, vše staré nás nemusí donekonečna uspokojovat. Ten „našeptávací“ strojek máme hluboko uvnitř, poslouchejme ho. Dokud tiká.
Co však nelze obejít, vymazat, vynechat a ignorovat, jsou zkušenosti. Jenomže když je člověk z jakéhokoli důvodu odloží a slepě věří nepodloženým tvrzením, často sejde z cesty. To cenné nelze uzřít hned, to nejcennější se skrývá vždycky nejhlouběji. A tak jak už řekl někdo moudrý kdysi dávno, každý máme svůj malý soukromý vesmír k cestování, objevování, zkoumání a poznávání nového. Buďme k němu vnímaví a on nám napoví, buďme k němu laskaví a on nás odmění, buďme k němu uctiví a on nám odkryje svá bohatství. Máme je stále na dosah ruky, jen chtít a vykročit s odvahou k štítům hor, byť se zdají sebevyššími, sebestrmějšími a nedosažitelnými. Pozor ale – jako v pohádce – je třeba se vyhnout zlatým klecím, důmyslným lstím a nastraženým pastím, správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné, neztraťme svůj kompas, neztraťme sami sebe…v máji, i kdykoli poté.