Májová inspirace

V květnu všechno rozkvete. Tedy pokud nastanou příznivé klimatické podmínky, které nezastaví ani tři zmrzlí. Příroda je po zimním spánku už dávno probuzená a má se pod slunečnou ochranou čile k světu. Roztávají i lidé, většinou, s úsměvem na rtech vypadají barevnější, přístupnější a ohleduplnější. Nové období se rozvine v celé své kráse jako barevný květ a přináší řadu proměn.

Vymeťte špínu ze všech koutů

Pořádek kolem sebe i v sobě někdo dělat nemusí, ale vězte, že jinak je k tomu právě ideální čas. Provětrat všechny skříně, vyházet z nich kostlivce, staré boty a kabáty, nešvary a zkostnatělé návyky, dát vale všemu, co nás brzdí, co nám spíše škodí a co překáží. Nová míza se vlévá do života jako čistá řeka a svět je náhle příjemnější. Hynek volá Jarmilu, lidé začnou více toužit po lásce, hledat spřízněné duše a užívat si opojného života. Jaro a posléze i léto se už netváří náladově, aprílově a nastává čas, kdy se rodí všechno nové, ožívá dávno zapomenuté.

Malé dítě ve mně

Díky za každé nové ráno šeptají po probuzení rty a díky tomu je den hned krásnější. Což je důvod k malé oslavě – oslavě života, který otevírá náruč a nabádá: Carpe Diem. I když mohou na cestě vyvstat překážky, i když  se občas něco pokazí, naším úkolem je nepoddávat se a vytrvat. Využívat svůj zdravý rozum a nezapomínat, kým jsme. To malé dítě kdesi hluboko v nás nemá žádné zábrany a touží žít naplno. Ten moudrý stařec za horizontem času zase naznačuje, kde se hodí zmírnit, kde není třeba tlačit na pilu, kdy a na co nastává ten správný čas. Veselá mysl je výhodou, trápení ubírá sílu. Myslete na to a buďte občas jako malí, zahoďte své předsudky a nechte se inspirovat velkým Malým princem. Cestovat můžeme i sami svým vlastním vysněným světem, který nebude nikdy dostatečně probádaný. Malé dítě ve mně rádo riskuje a nebojí se, nejhorší smrt je totiž z vyděšení…

Jak přehodit výhybku?

Občas také někdo pozná, že se směr, jímž se ubírá, nevěstí nic dobrého. Vnitřní hlas se náhle ozve: Otoč to! Hoď zpátečku a dej se na opačnou stranu, tudy cesta nevede. A protože lze jednoduše změnit šatník, knihovnu, vybavení bytu, práci nebo auto (a dokonce i partnera), vypadá to, že také cestě do pekel je možné se vyhnout. Stačí jen chtít a odhodlat se k přenastavení výhybky. Vše nové nás transformuje, vše staré nás nemusí donekonečna uspokojovat. Ten „našeptávací“ strojek máme hluboko uvnitř, poslouchejme ho. Dokud tiká.

Není zlato všechno, co se třpytí

Co však nelze obejít, vymazat, vynechat a ignorovat, jsou zkušenosti. Jenomže když je člověk z jakéhokoli důvodu odloží a slepě věří nepodloženým tvrzením, často sejde z cesty. To cenné nelze uzřít hned, to nejcennější se skrývá vždycky nejhlouběji. A tak jak už řekl někdo moudrý kdysi dávno, každý máme svůj malý soukromý vesmír k cestování, objevování, zkoumání a poznávání nového. Buďme k němu vnímaví a on nám napoví, buďme k němu laskaví a on nás odmění, buďme k němu uctiví a on nám odkryje svá bohatství. Máme je stále na dosah ruky, jen chtít a vykročit s odvahou k štítům hor, byť se zdají sebevyššími, sebestrmějšími a nedosažitelnými. Pozor ale – jako v pohádce – je třeba se vyhnout zlatým klecím, důmyslným lstím a nastraženým pastím, správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné, neztraťme svůj kompas, neztraťme sami sebe…v máji, i kdykoli poté.