Money Money Money

Prachy, prachy, prachy – už to tak vypadá, že celý život se točí a bude točit kolem peněz. Smutné je to, že naše společnost nedokáže zajistit ani pořádné sociální zázemí těm, kteří jsou nemocní, na mateřské dovolené nebo v důchodu. Bohužel, ať jsou všechny citáty o smyslu života jak chtějí duchaplné, když peněženka zeje prázdnotou, smysl slov typu „jaký si to uděláš, takový to máš“ postrádá vážnost.

Proč tolik pesimismu? Smějte se!

Platí, že smích a radost prodlužuje život. Možná. Ale čemu se má dotyčný smát, když chce dělat, ale nemůže najít práci. Nebo když chce dělat víc, ale přesčasy mu nikdo neproplatí. A lze takto pokračovat donekonečna. Maminky samoživitelky – to je kapitola sama o sobě. Kolikrát nemají od otců neplatičů ani korunu, ale nikdo jim děti nenakrmí. Nemluvě o tom, kdo jim zaplatí obědy ve školách, výlety, hory, kurzy, školní potřeby nebo jízdné. Čísla a koeficienty příspěvků na dítě jsou nekompromisní, nikdo z úřadu nepůjde zkoumat jejich faktickou situaci a nikdo jim nepomůže. Pomoz si sám, jak umíš. Kdo chtěl děti, musí se o ně umět postarat. Tedy pokud táta neodejde od rodiny nebo neztratí práci nebo je tyran, lakomec a kdovíco ještě. Samozřejmě, že vše platí také opačně. I maminky odcházejí od dětí nebo je dávají do baby boxů.

Chceš mít komfort? Tak plať!

Stále diskutabilnější otázkou je vlastní bydlení. Téma drahých bytů a nedosažitelných hypoték je nabíledni. Platy nejsou tak vysoké, jak by si banky představovaly u svých klientů. Nemáte naspořeno ani korunu, no tak máte smůlu, nepůjčíme vám nic. Klidně se může stát, že dva vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé nedosáhnou na finance, aby si mohli pořídit vlastní, odpovídající bydlení a založit rodinu. Byrokracie a administrativní pasti jsou čím dál více rozevřenými nůžkami, které brání dokonce i dosažení obyčejného standardu. Naší společnosti je to tak nějak jedno. Bydli, kde bydli. Bydli tam, na co máš. Nemáš-li nic, jsi bezdomovec nebo odkázán celý život na podnájmy či ubytovny. Nepodnikáš? Tvoje smůla. Možná by ses mohl mít líp, ale možná taky ne. Možná bys taky mohl přijít i o to málo, co do podnikání vložíš. Konkurence je obrovská a velcí žraloci pohltí malé rybičky, jen to hvízdne.

Mediální tlak

Přesto všechno se člověk z médií dozvídá, jak a kde může ušetřit spoustu tisíc, jak výhodně může nakupovat nebo si půjčovat. Je to tak jednoduché, důvěřuj, podepiš a staneš se lapeným v dluhové pasti. Mnohdy si lidé nepolepší, ale spíše jim starostí přibude, než ubude. Čemu mohou pak věřit důchodci nebo ti, co slepě důvěřují a nemají žádné zkušenosti? Lehce je kdokoli opije rohlíkem. V takové společnosti se skutečně žije stále hůře. A to zejména poctivcům.

Kam pro pomoc a radu

Mít dobré přátele, kteří pomohou, když je třeba, je k nezaplacení. Bohužel, často to nejsou příbuzní, ale úplně cizí lidé. Mít solventní přátele je úplně nejlepší, a mít protekci u lékaře, v bance a vlastně skoro všude je úplně to nejlepší. Protože jinak se člověk nedovolá nikde a ničeho. Je vám z toho také tak trochu smutno? Naivita versus realita je stále v lítém boji. A pak že život není boj… Pozná to ten, kdo ztratí nějakou jistotu nebo v tom nejhorším případě zdraví. V tu ránu je jeho svět vzhůru nohama. Koupit se nedá všechno a mít všechno neznamená být šťastný. Žít se dá v pohodě, ať už skromně nebo velkolepě, žije-li každý tak, na co má. Spokojený šťastlivec je ten, kdo má nároky odpovídající jeho možnostem. V překladu – i za málo peněz může být hodně muziky. Umíte-li to. A pak se už vážně můžete smát od rána do večera a radovat se z bezstarostnosti žití.

Nežijte podle kolonek, ale podle zdravého rozumu

Jednu jistotu má každý člověk. Je tady, dýchá a žije, jak umí. Vzít rozum do hrsti je nutností, s jistou dávkou štěstí i v naší republice můžeme prožít krásné chvíle a konec konců i spokojený klidný život. Byť by to byl život průměrného občana s průměrným platem a s nevysokými nároky vlastnit velkého psa, velký auťák, velký dům, velké konto v bance a chatu u moře. Třeba právě ten ve staromódní chaloupce na venkově s malou zahrádkou plnou květin může být mnohem více šťastný, než kdokoli jiný. My jsme ti, kdo všechno ovlivňují, a pokud nemáme na potřebný komfort, musíme přehodnotit situaci a něco změnit nebo se smířit s tím, co máme. Několik nevyřčených přání je ale nutno opakovat stále hlasitěji. Kéž by všechny děti měli pořád co jíst a jejich rodiče jim mohli dát, co si zaslouží. Kéž by všichni staří lidé, kteří celý život pracovali, měli klidné a bezpečné stáří. Kéž by dobro zvítězilo nad hamižností a vypočítavostí. Kéž by ti, co mají nadbytek, pomáhali tam, kde se nedostává. Kdyby se všichni řídili zdravým rozumem, mohlo by být všem líp.

Motto pro nastávající dny zní

Žij s otevřenýma očima. Můžeš-li pomoci, pomoz. Všechno, co zaseješ, se ti jednoho dne vrátí. A nemusí to být jenom money money money…