Muži 50+ jsou opravdu, jako dědové, že nás ženy to motivuje hledat si partnery mladší? K napsání článku „Starší ženy, proč je muži preferují“ mě inspiroval můj nádherný, chytrý, vášnivý, citlivý, odvážný, zodpovědný, milující a o 5 let mladší partner, který se do mě zamiloval tolik, že když se mnou strávil první dva dny, začal mluvit o tom, že si mě vezme. Do teď s tím nepřestal a už spolu bydlíme. „Přenesl hory, aby se mnou mohl být“, protože nás dělilo 400 km. Obnášelo to nejen změnu prostředí, ale i totální změnu práce a celého jeho života. A pro odpůrce seznamek bych ráda dodala – našla jsem si ho za 3 dny na Tinderu, protože umím svou práci, která obnáší i hledání partnerů. Když jsem si pročítala vaše komentáře, zaujalo mě, jak moc často ženy zmiňovaly, že muži kolem 50+ jsou líní a v tomto věku se pomalu chovají, jako dědové… A to mě inspirovalo se tomu podívat na zoubek.. 

Víte, v pracovní oblasti jsem potkala výjimky. Muže sahajícího si na šedesátku, který na to nejen, že nevypadal, ale byl rovněž v životě velmi aktivní, inteligentní, vzdělaný a nakonec i úspěšný. Nebyl vlastně jediný, ten další byl kolem padesátky. Jenže rozporují tyto dvě výjimky dané skoro pravidlo?

Věk partnera je osobní preferencí, která z velké části odráží obecně náš charakter, potřeby, hodnoty, výchovu, vzor našich rodičů apod.  Navíc nikdy nelze s jistotou predikovat, jestli ten druhý bude odpovídat emocionální vyzrálosti 25 letého kluka ve svých 50 letech, anebo 30 letý muž bude odpovídat vyzrálosti muže věku 40 let.

Proč komunismus vyprodukoval pasivní muže

Historicky od roku 1948 to u nás bylo velmi divoké. Jiné státní hospodářství, sociální systém, a obecně nastavení struktury společnosti a jejich práv, svobod. V tomto období stát přinášel určitou míru „ekonomické jistoty“, kterou na straně druhé vykupoval znárodňováním majetku, donášením obyvatel jeden na druhého. Zavíráním lidí do vězení, kteří nesouhlasili s vedením státu, nedostatkem osobní svobody atd.

Společnost byla nastavená zcela jinak. Všechny historické důvody, které k tomu vedly ponechám stranou. Nicméně muži vyrůstali v prostředí, kde vždy měli určitou podporu, zabezpečení ze strany státu. Muži nemuseli / nemohli vynakládat enormní úsilí směrem k dosažení praktických hodnot, protože často pomohl zkrátka pouze vstup do strany či prostá angažovanost. Ti ostatní měli zkrátka smůlu. Pár šťastlivců raději zvolilo cestu velmi riskantní emigrace, která je na roky odtrhla od blízkých.

Zamyslete se, když vyrůstáte v zemi, kde se všichni musíte chovat stejně, nevybočovat a jste vychovávání v očekávání, že povinnost státu a matky je poskytovat podporu, co to asi s muži udělá? Jak se to vůbec odrazí na jejich proaktivitě obecně? Předchozí generace vyrůstaly v přesvědčení, stereotypu, tradici.. dosaďte si, jak je vám libo, že muž je hlavou rodiny a je na ženách, aby se staraly o domácnost. A teď k tomu přidejte další faktor. Během komunismu u nás doslova kvetla společenská kultura kolem pití alkoholu, což bylo ještě v mnoha případech podpořeno tím, že v alkoholu hledalo útěchu mnoho těch, kteří byli frustrováni svou životní situací během této divoké doby. Podpora duševního zdraví ze strany státu – nulová. Výsledek? Často genetické predispozice k alkoholismu v rodinách. Když se zamyslíte nad lidmi ve svém okolí, koho všeho se to týká..? Já osobně nemusím chodit vůbec daleko. V rodině byl alkoholik bratr mého otce, můj otec, otec mé matky.. a možná pár dalších. Asi všeříkající.. Já si z toho vzala „záhadně“ a konečně ten správný příklad a šla jinou cestou.

Jakýkoliv člověk, který vyrůstá v prostředí jež jej formuje do podoby „zakrněnce“, protože nepřináší dostatečné intelektuální stimuly ve svobodném prostředí, a zároveň přináší bezpodmínečnou podporu zvenčí, nemůže vyprodukovat ve velkém měřítku jedince, kteří jsou progresivní. Samozřejmě existují výjimky…

Nicméně v širokém, společenském měřítku takto vychovaní muži, se chovají v dospělosti na základě vzorců, jež si vytvořili během svého dospívání v komunismu, kdy nešlo cestovat, studium na VŠ bylo pro privilegované, závislé od toho, jestli vaši rodiče spolupracovali. Máma prostě vařila, prala, uklízela.. Otec se nějak vyskytoval. Každý se snažil přežít, udělat pro své děti to nejlepší (naučené, obvyklé) v nastavení společnosti, která neodpouštěla odlišnost, rozdíly a svobodu.

Jenže všechny tyto vzorce vytvořené na základě vzniklých osobních / převzatých přesvědčení, jestliže nejsou změněny, neustále prosakují do nastavení člověka ve světě, který ale už nemá nic společného s tím, který zde existoval… A co to vytvořilo? Muže kolem 50 +, který doma kouká hlavně na tv, pije pivo, chce své pohodlíčko nenarušované nějakým častým cestováním, aktivitami, nenadálými změnami, potřebuje mít zkrátka své jisté a stálé..

Pro svoji všední existenci potřebuje podporu – služku, protože v dětství jej nikdo nenaučil opaku. Emoce jsou pro něj sprosté slovo, stejně, jako sex. Nějaké potěšení partnerky a dosažení jejího orgasmu, je totiž nepodstatný – zvrhlý detail. Sex byl za komunismu nepatřičné tabu, orgasmus ženy „neprobádaný vesmír“ a ženy milující sex byly „lehké“. Navíc sex mohl vést k „nebezpečnému těhotenství“, které vedlo k tomu, že se z toho nebožák nemohl vykroutit.

V mladí si dotyčný odžil své – v rámci možností se trochu odvázal, ve středním věku erekce ne vždy funguje a tedy proč by se měl vůbec snažit, aby nadále fungovala, natož usilovat o nějaký jiný druh intimity..? Už si užil dost, potřeby partnerky = nepodstatná záležitost, navíc měla by to mít přeci úplně stejně v tom věku… Docela drsně řečeno co? A opět dodám, samozřejmě to takto není ve všech případech.. Nicméně přesně díky všemu zmíněnému vznikl typ muže, co je pasivní dříve nežli by nutně musel. Jenže, co můžeme reálně očekávat, když byl na principu pasivity vychován?

A jak je to v zahraničí?

V zahraničí jsem si došla k poměrně „roztomilému“ poznání. Země, které si prošly podobným, jako Česko a má tedy podobnou historickou zátěž, jsou na tom nepřekvapivě podobě. Portugalci – i muži mladší, ale především 40 +, chodí často pít alkohol po večerech do typických kaváren a čučí u toho na fotbal. Generace mladých mužů k tomu ještě v mnoha případech přidává drogy, jako kokain, trávu, hašiš.

Portugalci bez ohledu na věk ani necítí nějakou potřebu se denně vyskytovat doma, jsou líní se o něco v životě snažit, kvůli nedostatečným finančním příjmům. Jako kdyby stále čekali, že by je měl někdo zajistit nebo jim přinést bohatství. Díky dané realitě nemají často peníze na vycestování do zahraničí. Některé ženy situaci s kavárnami vyřešili po svém, přidali se k nim a chodí tam s nimi, aby je alespoň viděli. Pochopitelně i v tomto případě obecně existují výjimky. Ovšem jejich často zbabělé osobní nastavení jim nedovoluje „utrhnout se ze řetězu“, vyjít ze své komfortní zóny, otevřít si obzory a převzít plnou kontrolu nad osobní spokojeností v životě. Přeci jen sluníčko „doma“ a jídlo je v jejich očích super.. Proč se tedy snažit o něco víc? Jejich schopnost komunikace a nastavení vztahů je ovlivněno minulostí, kdy otec byl hlavou rodiny – macho v pravém slova smyslu. Je paradoxem, že i přes dostatečný přísun vitamínu D, mnoho z nich trpí dlouhodobou frustrací, vyvolávající deprese, protože jejich život je velmi stereotypní.

Angličané, kterým se tato historická zkušenost vyhnula (komunismus), jsou více ekonomicky zajištěnější. Ve středním věku jsou tedy o velké poznání aktivnější i, co se týká cestování. Jenže jejich láska k alkoholu je silná, což způsobuje mnohé problémy v jejich partnerských vztazích a četné rozvody. Výhradně „pánské alkoholové výlety“ na několik dnů – klidně i 14 dnů, kde jsou v jednom kuse „v lihu“, není nic ojedinělého. Nicméně díky svému ekonomickému zajištění nebývají ve stáří předčasně pasivní.

Africké národy (první generace) – žijící v Evropě – Muži se poměrně brzy žení a rádi vyhledávají malé bary kam chodí sem tam pít pálenku po práci, anebo jdou do kavárny, kde pijí pivo s kolegy. Veškeré další finanční prostředky šetří pro své rodiny, nebo na vycestování zpět k rodině či pro zajištění své stávající rodiny. Některé z nich kvůli finanční nestabilitě, odloučení od rodiny, odlišnosti kultury, zasáhnou problémy s alkoholem či s drogami. Ti, kteří mají v Evropě rodinu, preferují před bary rodinná setkání, kde společně jí, pijí a tancují. Z logiky věci jsou dlouhodobě v životě aktivní a i přes své stáří činní.

Brazilci muži nehledě na věk žijící dlouhodobě v Evropě chodí sem tam se svými mužskými přáteli na pivo, milují a preferují rodinné grilování za doprovodu hudby a často rovněž tance. I přes střední věk jsou aktivní v životě, profesně a pokud jim to dovolí peněženka, rádi cestují.

Závěrem chci dodat, když si uvědomíte, jaké stigma má menopauza u ženy, je nespravedlivé, že o poklesu hormonů, chování ze strany muže kolem  věku 50+ se zrovna moc veřejně nemluví… Naopak se nad tím stále přivírají oči. Život se neustále prodlužuje, jeho kvalita zlepšuje a nikomu nestojí nic v cestě, aby si jej v rámci svých zdravotních, finančních možností užíval na plno a stále si vytvářel nové vzpomínky. Jednoho dne tato možnost zcela zmizí.. Muži, jako kdyby na to ve středním věku zapomněli… a dle mého názoru je to škoda.

Předčasně starý muž