Když pominu kulturní aspekt, který může mít vliv a budu se zaobírat hlavně tím psychologickým, musím si uvědomit, že v realitě života ani nelze spočítat množství lidí, kteří trpí silnými pocity nejistoty, nízkým povědomím o své sebehodnotě, protože nic z toho není konstantní veličina a má na tuto otázku vliv. Samozřejmě nejde o každého člověka, ovšem těch lidí je zatraceně mnoho. Tradičně jsou muži vnímáni jako fyzicky silní, nezávislí a schopni řešit problémy. Jenže i ženy mohou být velmi silné, když o to usilují. I mezi ženami se najde řada velmi nezávislých žen, které mají doslova „v popisu práce“ řešit neustále těžké problémy. „A ejhle.. už se nám ty genderové role stírají“. Rodiče nám tyto genderové role dávají, jako nálepky. A nelze tomu nic moc vytýkat, pokud nejsou děti vedeny k extrémům – k netoleranci, k neprojevování vlastních emocí bez ohledu na pohlaví. Jako hlavní rozdíl mezi pohlavími ale vidím v tom, že muži mají velmi veliké a přitom křehké ego. Velmi často nám tady vyrůstají kluci, kterým jsou vštěpovány heroické kvality, cíle, hodnoty, charakter, co by měl „správný kluk“ naplňovat a to po celý život.

Muž zaměřený jen na výkonnost

Ovšem tito kluci dříve či později zjistí, že žijí v konkurenci dalších stejně heroicky orientovaných mužů. Takže veškerá činnost, práce je podbarvená tím, kdo bude ve finálně výkonnější, aby si počechral to své křehké ego. Samozřejmě takto to neplatí v naprosto všech případech. Ovšem, když to platí, proč to tak je? Muži v pravěku byli lovci – jejich „zaměstnání“. Dnešní „zaměstnání“ moderního muže je cokoliv, co mu přinese, jako odměnu ocenění jeho výkonu, energie, úsilí. To ocenění pro pravěkého muže byla potrava a možná úsměv jeho „chvilkové či nechvilkové“ partnerky v chýši, jeskyni. Pro dnešního muže je ocenění pro jeho křehké ego cítit se nepostradatelně – být v tom smyslu oceňován, oslavován, jako hrdina zachraňující každý den. Trochu to úmyslně přeháním, ale ono to není daleko od pravdy. A toto oceňování by mělo přijít ideálně ze všech směrů či při nejmenším alespoň z jednoho (dosaďte si oblast vztahu, práce, koníček či vše najednou). Nicméně těch směrů musí být tím více, čím více má muž křehké ego – fakt. Přeci vyhrávat na všech stranách je super! A to ani raději neberu v potaz, když je sobecký, sebestředný nebo narcista.

Muž, proč má křehké ego

Proč má muž křehké ego? Právě kvůli vštěpování heroických skutků od mala a skutečnosti, že je z přirozenosti ten fyzicky silnější, což ovšem může časem začít narážet na realitu života. Kdy poukázání na jakoukoliv slabost v tak velké konkurenci dalších „hrdinů“ může přeci vést k jeho vyčlenění – neúspěchu – neocenění. A křehké ego muže má neúspěch jen velmi nerado. A teď do toho všeho ještě přimotejte to, jak se dnešní společnost „patlá“ v něčem tak „oslabujícím“, jako jsou emoce, které u většiny mužů nebyly rozhodně v dětství zvelebovány, jako „heroický akt“ přinášející, podporující velké výsledky či výkon. Jenže muži ty emoce mají, ale vlivem výchovy s nimi často neumí zacházet. A co je nejlepší udělat s emocemi, co muže oslabují…? Potlačit, vytěsnit, předstírat, že neexistují.. apod.

To samé se protipólu děje u žen – těch slabších, citlivějších, emocionálních, které potřebují přeci péči a ochranu. A tu péči potřebují o to větší, čím více nejisté, ztracené jsou. Pro některé muže tohle z logiky věci funguje, jako „vábnička“. Ani ženy ale v mnoha případech neumí se svými emocemi vlivem výchovy zacházet ve smyslu, aby je neoslabovaly. A tento popsaný stereotyp z obou stran vede k tomu, že muži mají větší tendence se cítit povinni chránit a zachraňovat ženy v obtížích. A některé ženy jsou si toho velmi dobře vědomé.

Někteří mě proto budete nesnášet, někteří ke mně budete cítit sympatie. Jako emancipovaná žena si vždy představím „raněnou, nejistotou laň“ v lese.. „Neschopnou“ ženu, která hledá podporu na všech stranách a díky této „schopné taktice“ získává pomoc od svých velmi hodných mužských kamarádů, pro které je pocit být „hrdinou okamžiku“ doslova opojný. Na tom všem by nebylo nic špatného, ovšem v realitě života, řada žen tuto „taktiku“ používá s mnoha postranními úmysly.  Vidíte to i v mnoha filmech, televizních pořadech a jiných mediálních produktech, kde jsou muži často zobrazováni jako hrdinové, kteří zachraňují ženy v nesnázích. A ženy, které se do těch nesnází dostávají někdy i úmyslně, nebo díky svým velmi špatným životním rozhodnutím, vlivem nešťastné náhody,  a potřebuji, aby byly zachraňovány. Tento stereotyp prostupuje snad všude, neboť je funkční.

Samozřejmě tohle opravdu neplatí na všechny, jako přes kopírák. Díky bohu. 🙂

Péče ze strany muže rovná se zájem?

Nicméně další faktor, který tu sehrává svou roli je i hormonální. Studie ukazují, že estrogen, hlavní ženský hormon, může zvýšit hladinu oxytocinu, což je hormon spojený s vazbou a důvěrou. Můžeme si to vysvětlit tak, že u ženy se tento hormon objevuje ve zvýšené míře při pomoci ze strany muže. Protože žena pomoc ze svého přirozeného nastavení vnímá, jako formu péče. A péče pro některé ženy může znamenat (vykládají si ji), jako zájem, i kdyby to bylo jen ze strany „nebohého“ kamaráda, co si není ničeho vědom, anebo se do ní „chudák“ zamiloval a tak dělá vše, co jí na očích vidí. Právě díky tomu některé ženy mohou používat pomoc od mužů, jako cílený, vědomý způsob získání pozornosti v naději na vytvoření partnerského vztahu nebo, jako formu dostat se k různým výhodám. A někteří muži jsou tolik ochotni pomáhat, aniž by si uvědomili, do jaké to „pasti“ se dostali. Vidina ocenění – odměny je zaslepí. Samozřejmě ty motivace mohou být odlišné. Toto pospané chování však nemusí být nutně zcela manipulativní, jestliže je žena upřímná, férová a hovoří naprosto otevřeně o svých záměrech. Nicméně, pokud se žena snaží manipulovat s mužem prostřednictvím jeho přání – chránit a pomáhat jí, může to vést ke zbytečné závislosti a nezdravému vztahu. Je důležité, aby si obě strany uvědomovaly hranice a respektovaly se navzájem jako rovnocenné. A tam vězí problém, jak chcete pohlížet na někoho rovnocenně, když se ustavičně tváří, jako „zraněná laň“? Mě z dálky vždy napadne „Holka, dej se konečně dohromady!“.

Taktika jak získat muže

Důvody, proč některé ženy používají tuto taktiku získání pozornosti nebo partnerského vztahu, mohou být různé. Například mohou mít nízké sebevědomí nebo pocit nedostatečnosti a hledají potvrzení svého sebevědomí od mužů. Mohou se také cítit osamělé nebo nepřijaté a hledají proto přátelství či intimní vztahy, kde jsou zachraňovány. Dalším již zmíněným důvodem může být kultura a genderové stereotypy, které ženám často vnucují roli pasivních a zranitelných bytostí, které potřebují ochranu a pomoc mužů. Bohužel řada mužů na to slyší a já se pak s nimi setkávám online na konzultacích.

Co z toho všeho vyplívá? Bylo by moc fajn, aby se ženy učily být samostatné, nezávislé,  aby se rozhodovaly o svém osudu, měly kontrolu nad svým životem – to zahrnuje mít kontrolu nad svými emocemi. A muži pěstovali své zdravé sebevědomí a uměli zacházet se svými emocemi efektivně. Naštěstí se to již postupně děje…