nenávidím svůj zivot

Když nenávidíme etapu svého života, co s tím?

Komu se život obrátil vzhůru nohama během roku 2020 až 2023? Hlásím se do party! Teď vážně, tento článek bude mou malou výpovědí o tom, jak jsem se srovnala s tolika změnami v mém životě. Během těch 3 let nastalo tolik momentů, které jsem nenáviděla, že to neumím upřímně spočítat. Dělo se to na pravidelné bázi a konec tomu všemu byl v nedohlednu. Jak jsem to přežila a posunula se alespoň trochu dál?

Během těch 3 let se stalo v mé životě mnoho špatného a velmi málo dobrého, a bohužel to byl můj „denní chleba“. I když většina věcí nebyla má vina, musela jsem převzít tvrdou odpovědnost, která mě doslova profackovala ze všech stran.

Stabilně jsem analyzovala, co v mém životě bylo špatně, nefunkční. Jaké vztahy neměly pro můj život hmatatelný přínos ve smyslu, že by mi dělaly dlouhodobě dobře. Zároveň jsem se zamýšlela nad otázkou, jak jsou tyto vztahy perspektivní.

Analyzovala jsem, jaký můj přístup nepřinášel žádné výsledky a velmi často jsem si pokládala otázku, co vlastně reálně ovlivnit ve svém životě zrovna mohu. Tehdy bych si přála urychleně ovlivnit zásadní věci, jenže jsem k tomu neměla žádné podmínky či nijak zásadně rozhodující pro výsledek. Přesto jsem to stále zkoušela na všechny strany.

Když jsem následně došla k jednoznačným závěrům, začala jsem ze svého života postupně nekompromisně odsekávat všechny kontakty, které neměly pro můj život žádnou skutečnou hodnotu anebo by se daly zařadit do kategorie „vztah s parazitem“. To byl ovšem jen začátek…

Protože se můj život scvrknul na pobyt na zahradě u mého domu, který byl pro mě nejčastějším vzrušujícím / nejklidnějším zážitkem – prostředím zároveň, v mezidobí jsem měla dostatek času k uvědomění si toho, jak chci, aby opravdu nevypadala má budoucnost.

Víte, když jste totiž uvězněni v přemýšlení, jestli to, co máte v přítomnosti, vám vlastně vůbec vyhovuje, kdy si tím nejste samozřejmě jisti, člověk získá velmi odlišnou perspektivu, pokud se zamyslí nad tím, jak rozhodně nechce, aby to vypadalo dál. Uvědomí si, jaké konkrétní prvky, situace by ze své budoucnosti nejraději zcela vyřadil, neboť je již nechce zažívat. Protože jej doslova ničí, vysávají z něj opakovaně život, kdy se mu za to vše vrací absolutní minimum zpět a to dlouhodobě.

Řadu situací pochopitelně nemusíme opakovaně zažívat, pokud si takovou cestu sami opět nezvolíme. Samozřejmě naše představy musí být v souladu s realitou, a proto je tak důležité zamyslet se, jestli „to více“ je pro nás dosažitelné a kdy asi, za jakých podmínek a co za to budeme muset pomyslně zaplatit, a nakonec, zda jsme vůbec ochotni..? A co plánujeme se svým životem dál, když toho více náhodou dosáhneme?

Pochopitelně jsem v mnoha chvílích zažívala pestrou „paletu barev emocí“ od frustrace, vzteku až po bolest a zoufalství, když se věci stále nechtěly posunout kupředu dle mých nejhlubších přání a vytoužené rychlosti. V těchto momentech jsem hledala radost a povzbuzení u mého koníčku, pejska a v přírodě. Ano, musela jsem se k tomu všemu někdy nutit a v případě koníčku jsem nedosahovala takových výsledků, jako dříve… Nicméně věděla jsem, že na tom v této etapě života vůbec nezáleží.

Ačkoliv jsem tehdy mohla změnit prakticky velmi málo ve svém životě. Už jen pravdivé uvědomění mé nespokojenosti v přítomnosti a pojmenování skutečných příčin, mě čím dál více posouvalo k odvážnému rozhodnutí, jak chci, aby vypadala / nevypadala má budoucnost, a díky tomu jsem podnikla první jasné kroky ke změně, i když se zcela nejistým výsledkem. Proč jsem zvolila nejistotu? I nejistota byla lepší nežli žít v tom, co jsem nenáviděla. Nejistota rovná se příležitost..

Pak teprve se realita začala pomalu měnit. A já dostávala ze svého života „kapičku po kapičce“ pryč to, co jsem nenáviděla.

Když se člověk dostane do situace, že se jeho realita života začne velmi rychle, „násilně“, nedobrovolně transformovat, bortit, potřebuje čas, aby se s tím srovnal a pochopil, co dávného musí opustit, co nového musí vybudovat, kde má v té nové realitě smysl se snažit… A celkově si znovu vybudovat víru v sebe i v život.. Nic z toho se nestane přes noc.. Dostat se na tento „druhý břeh“ stojí zatraceně mnoho úsilí, vděku a víry.. Dle mého názoru je to ovšem lepší nežli ze strachu prodlužovat etapu, kterou nenávidíme, neboť z té etapy se může stát nakonec velká část života….

Získejte okamžitý přístup k mimořádným slevám, exkluzivním videím, radám pro osobní rozvoj, vztahy a mnoho dalšího. Jako dárek získáte 10% slevu na všechny služby! Navíc se dozvíte jako první o nových rozborech slavných osobností. Přihlaste se k odběru.. > zde

A autorce: Jmenuji se Mirka Bittner a na profesionální úrovni se astropsychologii a koučinku věnuji 14 let. Rozebírání lidí je má obrovská vášeň, kterou „trpím“ už od dětství. V kombinaci s mou velkou emocionální inteligencí přináší rozbory s výsledky, které lidem berou doslova slova z úst. Miluji pomáhat s efektivní transformaci života, vztahu a díky mému přístupu se transformace u druhých děje rychle, účinně a na velmi hluboké úrovni.