O náladě

Kdysi se o ní hodně diskutovalo, hlavně o té naší národní blbé náladě. Faktem je, že v nynější společnosti je dobrá nálada science fiction. Nezajdete-li na pivo, večírek, koncert či oslavu narozenin, nepustíte-li si doma nějakou hodně dobrou komedii nebo nemáte-li doma chechtací pytlík, pak aby jeden dobrou náladu hledal s lupou…

Kdo to na mě kouká?

Hned po ránu se na mě kouká jeden takovej – pokud se na něj neusměju, taky dělá drahoty. Takže ráno u zrcadla si ji volím sám nebo sama. Naladím se tedy na úsměv nebo budu protiva už od rána? Toť otázka. Možná, že bude fajn se občas přemoci a i když zrovna nemám důvod ke smíchu, se na toho naproti aspoň trošku usmát. A začíná den – přesně tak, jak si sami zvolíme.

Na ulici

Po cestě do obchodu nebo do práce narážíme na další takové, kteří mají možnost volby. Buď je přepadne hned po ránu dobrá nálada, nebo se prostě nepřemůžou a s tou blbou vyrazí mezi lidi. Díky lavinovému efektu se hned začne šířit právě ta, které se v ulicích, obchodech, vlacích, autobusech a všude jinde pohybuje nejvíc. No zkuste hádat, která převažuje…

Jen si tak trochu písknout

Nevnímám. Nevidím. Neslyším. Necítím. Tehdy je skvělé, když člověk potká někoho s úsměvem od ucha k uchu. Nebo takového, který si prozpěvuje či píská chytlavou melodii z rádia. Anebo se může řehtat na celé kolo a to klidně z blíže neurčených důvodů. Většinou se za ním otáčíme jako za bláznem, bohužel, jenomže nemělo by to být spíš na opak? Ono se sice říká: „Smál se jako blázen“, ale taky se říká, že výjimka potvrzuje pravidlo. A víte co, takový řehot je pěkně nakažlivý, protože my lidé, rádi napodobujeme druhé, papouškujeme, opakujeme a posíláme dál. Takže přátelé, jen houšť, a více bláznivých smíšků do ulic.

Zachovejte vážnost

Existují chvíle, kdy je situace vážná či napjatá, a nějaké zlehčování nebo vtipkování skutečně není na místě. Jenomže příjemně naladěná tvář může mít i na vážných místech své výhody. Jednání se zjednoduší, lidé si lépe porozumí, snadněji spolu komunikují. Protože ruku na srdce, není milé, když nás odbudou už po telefonu či sotva-li někam vstoupíme. Takové počáteční rozladění může nadělat pěknou paseku. Zachovat vážnost a povolit mimické svaly se však nevylučuje. Škoda, že si to řada lidí neuvědomuje. Škoda, že neumějí lépe volit slova a o empatii toho ví pramálo. Bohužel právě tihle „bubáci“ pracují tam, kde by měli být lidé laskaví, empatičtí a usměvaví, nebo aspoň kapánek soucitnější a vstřícnější (asi tušíte kde). Otázkou je, proč si vybrali zrovna tuhle profesi, když nemají rádi lidi a ani jim nechtějí pomoci. Ono totiž i dobré slovo léčí, vzbuzuje naději, a je cennější, než drahé léky.

Slunečno versus oblačno

My lidé jsme jako barometr. Zrcadlíme sami sebe a vyzařujeme. Slogan o náladě, která se mění jako počasí, je do písmene pravdivý. Jeden může tančit a zpívat po celý krásný, slunečný a rozzářený den, ale pokud narazí na blba, co mu náladu zkazí, všechno se zbortí jako domeček z karet. A tak buďme sobě i druhým člověkem ohleduplným a citlivým, neničme si svoje dobré nálady, ale spíše je rozsévejme. Nešlapejme po citech svých ani druhých a zkusme zespod hroší kůže vydolovat sem tam něco příjemného. Když je slunečno, na světě je hned krásněji. A když nastává noc, i měsíc se usměje a s nočním klidem nám pokyne: Krásně se vyspěte a ráno, přátelé, s dobrou náladou začněte nový den. Nikdy nevíte, kolik vám jich ještě zbývá.