O přátelích

Spočítat přátele je někdy pěkný oříšek. Ne že by jich bylo tolik, aby na to nestačily ruce jednoho člověka, ale spíš se nabízí otázka: Kdo je můj přítel? Kdo je kamarád, dobrý známý, známý, a kdo je jenom soused přes chodbu? Kritéria, jak vypadá kamarád, si musí určit každý sám a pozor, je to pořádně zapeklitá věc…

Kamarád taky rád

Staré dobré pořekadlo je nejlepší hned n začátku vyškrtnout. Takové přátelství zpravidla není na život a na smrt, ale spíš je to vztah, kdy přitahujete různé vyžírky, přísavky a parazity, kteří kamarádí hlavně s tím, z koho jim něco kápne. Třeba stačí, když si mají od koho půjčit kráječ na chleba, fritovací hrnec, tiskárnu nebo něco podobného. Taky mají rádi, když občas dostanou od svých „přátel“ nějaké přebytky či naturálie v podobě třešní, jablek, vajec, brambor a tak podobně. Ne ne, tohle není k smíchu, je to tvrdá realita.

Přátel není nikdy dost

Ahoj, dobrý den, jak se máte, to je dneska pěkně a to máme ale krásný podzim! Přátelské přivítání, milý pozdrav, přání hezkého dne, úsměvy kam se podíváš – aha, že by to byl můj přítel? Pozor, zbystřete – tohle chování je v současné době hodně populární, respektive populistické. Každý, kdo něco nabízí, prodává, hledá, se chová jako nejlepší kamarád. Jenomže tohle herecké umění je v mnohých profesích nyní doslova povinné, klišé a upřímnost mají od sebe hodně daleko. Kdo dá na první dojem a hezké povídání, zřídkakdy nenaletí.

Co je hezké, nemusí být milé

Tvrdou zkušenost pocítí všichni, co věří libým slovíčkům, milým úsměvům a slibům. Od některých lidí se ale těžko dočkáte jejich splnění. Umějí jenom žvanit a přehánět. Dáte jim prst a ukousnou celou ruku, prodáte jim to, o co léta usilují a hned potom vás hodí přes palubu. Fakt smutné. A kde jsou, prosím vás, teda ti skuteční a opravdoví nezištní přátelé, kteří by za kamaráda dali ruku do ohně?

Začněte počítat

Nikoliv penízky, ale lidi, kteří stojí za to. Lidi, se kterými si máte co říct, myslíte na ně, třeba si jenom zavoláte. Rádi slyšíte svůj hlas a je to vzájemné. Najít takové, kteří s vámi budou sdílet nejenom dny štěstí, ale i dny smutku, kteří vás obejmou, když to nejvíc potřebujete a kteří přijedou třeba o půlnoci, aby vám řekli: Jsem s Tebou… Najděte ty, kteří rádi přiloží ruku k dílu a rozdělí se, i když sami mají hluboko do peněženky, kteří pomohou bez ohledu na své nepohodlí, na svůj čas. Najdete-li jednoho takového, není to málo. Je to velké bohatství. A i když ten člověk je třeba tři sta kilometrů vzdálený, přesto je blízko, máte ho v srdíčku. Tento člověk je vzácný. Proto si chraňme opravdové přátele a važme si jich. Možná je to to nejcennější, co v dané chvíli máme.