O zlodějích duše

Tuhle vám někomu ukradli přímo před domem auto. To je vážně nehezké a člověku to způsobí problémy, jejichž řešení nějakou dobu potrvá, i když auto bylo firemní. Támhle zase jednomu v obchodě ukradli z tašky peněženku – je to fakt k pláči, přijít k pokladně a nemít čím zaplatit, přijít o občanku, kreditní kartu a další cenné věci. A tady ta duše odvedle – ta je vážně taky úplně vykradená. Je v ní jen prázdno, zima, pavučiny, ticho, jen tikot srdce napovídá, že tu ještě něco žije. Nebo spíš přežívá.

Má ještě naději?

Možná, že se kdysi radovala a smála. Měla kolem sebe plno lidí, kamarádů a jiných veselých dušiček. Všechno bylo barevné a svět se zdál být k světu. Ráno se probouzela šťastná, spokojená a plná citu i cílů do dalších dnů. Všechno je pryč. Srdce ztratilo důvěru a hlava ztratila rozum. Tělo ztratilo chuť do života a duše marně hledá smysl žít dál…

Kde se kupuje elixír k žití?

Můžete mít peněz jako želez a drahé auto, i dva domy, posilovnu, psa, přátele. Přátele? Kdo propadne sítem a utopí se pod ním, přítel tedy rozhodně není. Zůstává jen ten, koho bolest blízkého bolí jako jeho vlastní. A ani s tím vším majetkem a zlatou kreditkou se elán, energie, vůle žít nedá nikde pořídit. Prostě buď je anebo není. Občas zabliká ve tmě světýlko a osvítí cestičku, jenomže když ta smutná dušička nestačí ani hnout brvou, co pak s tím? Vyprahlá, zklamaná, nešťastná, plná smutku, šrámů, bolesti z krutých slov a ran od bezohledných šelem, žijících všude kolem. Žít je tak těžké…

Co pomůže?

Hledat účinný lék v lékárně, hospodě nebo na internetu je jako hledat jehlu v kupce sena. Hledat ji u přátel je možné, ovšem rady se dobře dávají, avšak hůře realizují v praxi. Nejsme totiž všichni stejní, máme jiné povahy, schopnosti, dispozice, zkušenosti a máme různě tlustou kůži. Někdo ji má hroší a jinému ji prostřelí i ostřejší slovo. Pomoc je však blíž, než by se zdálo – dřímá nebo snad doutná v nás samotných. Naše duše je éterická bytost, která má v sobě tolik síly, když je zrovna „na koni“ v plné zbroji. Málokdo však tuší její zranitelnost a citlivost, jež se tak dobře navenek maskuje.

Chladné procitnutí

Jednu dobrou radu Ti dám, pomož si sám. Je to snad z filmu, z písně či rovnou ze života? Ač se to zdá být jakkoli kruté, je v tom také kus pravdy. Ač jsme zranění, pokoření, beznadějní, vysílení, nedůvěřiví, zklamaní, malinkatí a plaší, ať jsme na úplném dně, kde už nelze vykřesat ani jiskřičku naděje, pak pořád ještě tikot onoho tence tepajícího srdce napovídá, že existence ještě neskončila. Ještě se třepotá jako poslední lístek na umírajícím stromě při sklonku podzimu, ještě pořád drží na usychající větvičce a ještě pořád nepadá k zemi.

Zázraky se dějí

Vždycky je na výběr. Vždycky má ta zpola prázdná duše možnost volby. Následuje milosrdný pád do propasti, nebo vstane jako Fénix z popela a z posledních sil roztáhne křídla, vzlétne. Nastává okamžik znovuzrození. Staré se mění v nové a nastává ona chvíle zlomu, která tu smutnou dušičku katapultuje vzhůru k nebi, vysoko, tak blízko k naději, svobodě, volnosti, kráse, světlu a lásce. Nepropásněte tu chvíli…