Po čem naše duše touží

Ať už prožíváme některé chvíle v současnosti jakkoli, je načase se v dnešním světě zorientovat. Člověk je od přírody tvor přizpůsobivý, ale někdy ho to může stát poměrně dost úsilí, aby se bez úhony vymanil ze zajetých kolejí a mohl tak dál pokračovat ve své životní cestě. Duchovní bohatství, aneb to co jsme zdědili, nastřádali si uvnitř sebe nebo pracně vybudovali, budiž nám k tomu dopomocí.

Koukněte na toho fintila…

Mám nové šaty. A kabelku, i dvoje nové, luxusní boty. Nejsem však o nic lepším člověkem, pokud nemám něco nového v sobě. Doba je jiná. Právě teď přináší obrovské možnosti růstu, aniž bychom si to uvědomovali. Máme čas i potenciál k přemýšlení, poněvadž každá změna nás nutí, abychom o ní, o sobě a o našem vztahu k ní přemýšleli. Protože však nejsme „udělaní přes kopírák“, různými názory, postoji, smýšlením i reakcemi samotnými se to kolem jen hemží. V módě je ne vlastní, pracně vybudovaný názor, ale „opičení se“. Jednodušší je totiž ztotožnit se s někým či s něčím, co nám je zrovna sympatické (byť to může být i nepodložené, neověřené a dokonce i smyšlené), a přiklonit se tak na něčí stranu, papouškovat právě jeho slova, bez rozmyslu, bez ladu a skladu, bez jakékoli intuice či sebemenší investice vlastní myšlenky.

Používat vlastní hlavu není ostuda

Je známo, že logika je věda o správnosti lidského usuzování. Podle Aristotela, zakladatele logiky, je hledáním pravdy. V každém případě se logicky obvykle snažíme zjistit, co je pravdivé a co ne. Ono hledání pravdy spočívá v tom, že od pravdivých předpokladů nás logika dovede vždy jen k pravdivým závěrům. Je však otázkou: Chceme je znát? Chceme vyvozovat logické závěry? Není pohodlnější na to jít od lesa a vybrat si tu nejméně zarostlou cestu, kde se tolik nenadřeme? Ale zpátky k sedlákům, ti se práce nebojí a jejich selský rozum budiž nám vzorem. Vždyť přeci vždycky jedna a jedna byly, jsou a snad i nadále budou dvě.

Příležitost

Problémy, potíže, trable jsou v poslední době dosti skloňovaným pojmem. I když pro někoho je problém impulsem k láteření, stěžování si, naříkání, tak druhý člověk – optimista ho vnímá jako výzvu, nástroj k akci, podnět k dalšímu posunutí se jinam, nejlépe někam výš, dál, kupředu. Vezměme ho tedy ne jako jámu, do které padáme, ale jako hromádku, po které vystoupáme výš, k něčemu, co nás naučí, rozvine, promění. A přivede nás k něčemu, co už jsme dávno hledali a potřebovali, ale nebyla k tomu PŘÍLEŽITOST.

Nechme se vést intuicí

Hlavní problém však vězí v tom, že nemusíme díky všemu naservírovanému, nastolenému, zajetému dát nic sami ze sebe. Jenom se prostě zaškatulkujeme a žijeme. Co se nám řekne, uděláme. Když se nám neřekne nic, neděláme nic. Není to nuda? Není to škoda? Kreativita se dusí, pokašlává, a lidé často jako by žili životem někoho cizího. Jakoby v lidech umřelo světlo a přestali zářit. Jakoby v době temna zůstali němými rytíři, kteří ne a ne vyjet ze zakleté hory. Přitom v nitru každé živé bytosti je od jeho početí malý ohýnek, který zažehla příroda sama. Dusíme ho v sobě, strachujíc se vybočovat ze směru, kterým kráčí lidstvo, kterým všichni získávají všechno, co k životu potřebují. A přitom k životu potřebujeme tak málo…

Vnuknutí aneb zažehněte v sobě jiskru

Impozantní vlastností je vášnivost, srdečnost, vřelost, dnes již poměrně vzácná. Lidé s otevřenou duší se za svoje projevy nestydí, srší z nich elán, teplo, energie. Ale asi se odstěhovali na jinou planetu nebo alespoň z našich krajů. Kolem nás je stále víc zavíčkovaných, zakonzervovaných a přežívajících lidiček bez emocí, bez životní energie, bez cíle, bez koníčků a bez chuti cokoli podniknout. Je podzim. Je sychravo, a příroda se pomalu ukládá k spánku. Avšak člověk není medvěd. Může a musí v sobě objevit, pro co je vlastně na světě, co může učinit a zatím to ještě neudělal, aby jeho život nebyl smutný, prázdný, šedivý. Stačí onen doutnající plamínek jen trochu rozfoukat, ono teplo a světlo je vidět zdálky, a může se stát inspirací či jiskřičkou i pro ostatní. Jenom se nebát mít oči i srdce otevřené. Jenom se nebát používat selský rozum. Jenom se nebát být sám sebou (a neberte to jako klišé).

P. S. Nemusíte nikam chodit, jde to i doma…