Horké téma polyamorie – vztah budoucnosti?

V dnešní době tak horké téma – polyamorie. Někteří o ní jen sní, někteří v ní žijí a někteří ji mají už za sebou a nikdy by se do ní nechtěli vrátit. Řada lidí tohle uskupení nazývá „vztahy budoucnosti“ a možná to tak je. Jedna věc je ale snít a skupinovém sexu, kdy si řada lidí tyto představy raději zapoví a druhá věc je takto dlouhodobě žít. Ráda bych vaše představy uvedla do reality, protože realita obsahuje fakta – nikoliv snové představy. Upřímně lepší je preferovat fakta….

Termín polyamorie, jak jej známe dnes vznikl v  90. letech 20. století. Nicméně podobné uspořádání vztahů je s námi pověky. Polyamorní vztahy mohou vyhovovat různým sexuálním orientacím, včetně heterosexuální, homosexuální, bisexuální a queer orientací. Dokonce některá dvojčata mohou preferovat sdílení stejného partnera, protože se takto cítí pohodlně, což může dlouhodobě fungovat za předpokladu, že jsou respektovány individuální potřeby a preference každého. Dlouhodobě ovšem neznamená navždy.

Pro bisexuální osoby může být polyamorní vztah snazší nežli pro osoby s jednoznačnou sexuální orientací, protože se mohou cítit přitahovány k více než jednomu pohlaví a mohou mít potenciálně větší množství potenciálních partnerů. Nicméně, to neznamená, že je to automaticky jednodušší, protože i v polyamorních vztazích je třeba komunikace, respekt k hranicím a emocionální práce na sebe samém a svých vztazích. Každý člověk má jedinečné potřeby, touhy a limitace, které mohou být obtížné splnit a zvládnout, bez ohledu na sexuální orientaci.

Pro homosexuálně orientované muže může jít o více přirozenou nebo dokonce vyhledávanou věc, protože sexuální orientace a preference jsou velmi individuální a osobní. Existuje však několik faktorů, které mohou ovlivnit to, proč někteří homosexuální muži upřednostňují polyamorní vztahy. Jedním z těchto faktorů může být to, že homosexuální muži jsou v mnoha společnostech stále vystaveni diskriminaci a společenskému tlaku, aby se drželi tradicí a norem, které jsou založené na monogamních vztazích. Proto mohou někteří homosexuální muži hledat alternativní možnosti, které jim umožní prožívat vztahy s více než jednou osobou, aniž by se museli vzdát své sexuální orientace nebo své potřeby po polyamorním způsobu života. Dalším faktorem může být, že homosexuální muži mohou mít větší šanci setkat se s lidmi, kteří sdílejí podobné zájmy a hodnoty, a kteří jsou otevření polyamorním vztahům.  Nicméně je důležité si uvědomit, že i mezi homosexuálními muži existuje mnoho různých postojů a názorů na polyamorii, stejně jako existuje u heterosexuálních lidí. Každý jedinec má své vlastní potřeby, preference a cesty k osobnímu štěstí, a polyamorní vztahy mohou být pro některé lidi, včetně homosexuálních mužů jednou z možností.

Polyamorie je termín, který se používá pro popis vztahů, kdy se jedna osoba účastní romantických nebo sexuálních vztahů s více než jednou osobou současně. Tento typ vztahu může být velmi rozmanitý a každý polyamorní vztah má své vlastní specifické vlastnosti. V polyamorním vztahu je možné žít po zbytek života a vychovávat děti, ale velmi záleží na individuálních okolnostech. Prakticky vzato mít skupinový sex není upřímně žádná věda, ale takto žít už věda je. Proč to píšu? Vezměte si prosím jeden vztah se všemi jeho těžkostmi a znásobte jej počtem dalších partnerů. V polyamorním vztahu je proto více individuálních potřeb.

I tak někteří lidé mohou najít uspokojení v tom, že mají vztahy s více lidmi po celý život, zatímco jiní se mohou rozhodnout pro monogamní vztahy v průběhu svého života. Pokud do „hry“ přijdou malé děti, mnoho polyamorních rodin se snaží zajistit stabilní a bezpečné prostředí pro děti a pracovat na komunikaci a respektu mezi všemi členy rodiny.

Na první pohled praktické výhody polyamorního vztahu zahrnují možnost uspokojit mnoho svých emocionálních a sexuálních potřeb a a také získat větší podporu během těžkých období, což je ale diskutabilní. V ideálním případě můžete mít k dispozici více lidí ke své podpoře. Polyamorní vztahy také umožňují mít různé druhy vztahů s různými lidmi, například romantický, sexuální, nebo platonický, aniž bychom se prakticky dopouštěli nevěry, což může být pro mnoho lidí velmi uspokojivé. Pokud mají dětí, mohou sdílet krásné rodinné zážitky a vyrůstat v nukleární rodině.

Praktické nevýhody polyamorního vztahu zahrnují možnost žárlivosti, nedostatek času pro každého partnera (může se týkat i dětí) a také větší složitost v rozhodování o vztazích a přizpůsobování se potřebám více lidí. Pokud jsou vztahy nevyvážené nebo nedostatečně komunikované, může dojít k napětí a konfliktům.

Celkově lze říci, že polyamorní vztahy jsou rozmanité a mohou být úspěšné pro lidi s různými potřebami a preferencemi. Nicméně, aby byl vztah fungující, je důležité, aby byla zajištěna jasná komunikace a vzájemný respekt. Je také důležité respektovat individuální preference každého člověka, včetně dětí, a najít řešení, které vyhovuje všem zúčastněným.

Ovšem fakt je ten, že i přes vzájemnou komunikaci a respekt mohou v polyamorním vztahu vzniknout problémy, včetně pocitu, že jeden z partnerů je více preferovaný. Každý vztah je dynamický a může se vyvíjet různými směry, což může být zdrojem nejistoty a napětí. Nicméně, právě otevřená komunikace a vzájemný respekt jsou klíčové k tomu, aby se takové problémy řešily včas a aby se našlo uspokojivé řešení.

V polyamorním vztahu může časem dojít ke konkurenci mezi partnery, zejména pokud se nezajišťuje dostatečná komunikace a respekt. Proto je důležité, aby byly v polyamorním vztahu zajištěny tyto hodnoty. Každý člověk má vztah k partnerům svůj vlastní a může mít v rámci vztahu různé potřeby. Záleží na tom, jaký je individuální přístup každého partnera ke vztahu a jak se dokážou respektovat potřeby ostatních. Problémy v jednom vztahu se totiž mohou přelévat do ostatních vztahů. Proto je velmi důležité, aby byla v polyamorním vztahu zajištěna jasná a otevřená komunikace, aby se řešily problémy včas a aby bylo dosaženo dohody, která vyhovuje všem zúčastněným. Jenže i přes snahu všech, v těchto vztazích může časem dojít k probuzení nevysvětlitelného pocitu, že je například jeden z partnerů o trošku více preferovaný. Mezi námi v tom směru může zasáhnout i sám život a daný charakter člověka, protože v některých situacích nám upřímně může vyhovovat více partner č.1, v některých více partner č.2 a to se týká i sexu. Nikdo není stejný. Samozřejmě z logiky věci – sloučením několika osob a s nimi spojeno to, co nám přináší, bude více nežli nám může dát jeden člověk a to je přeci super ne!? Musíme však vzít v potaz, že vstupem do polyamorního vztahu musíte být schopni přijmout fakt, že tento typ vztahu je ještě více dynamický nežli vztah monogamní a situace se může vyvíjet všemi směry a ne vždy to musí být tím směrem, co si přejeme.

Když vezmete v potaz, jak velký vliv máme na myšlení druhých lidí a zda je tento vliv přímý? Reálná odpověď malý a nepřímý, a tuto odpověď vložíte do rovnice s tím, co chcete vy a vaši protějšci, kdy potřeby každého z nás se během života vyvíjí. Musím upřímně dodat „good luck“ polyamornímu vztahu na cestě životem. Skoro by se slušelo dodat, že tohle muže být „parádní návod“ na to, jak si pořádně zkomplikovat život. Ale samozřejmě někomu to fungovat dlouhodobě může. Já tu zkušenost nemám.

Pro některé komunity Inuitů z arktických oblastí sebou tento typ vztahů v minulosti přinášel mnohé výhody a byl často otázkou přežití. Pro moderního člověka 21 století může být tento typ vztahu zpestření – jednoduché řešení toho, že od vztahů možná čekáme až příliš, možná chceme hodně dostávat, hodně brát, možná se nechceme citově vázat jen jednomu člověku..?

Zároveň je třeba si uvědomit, že polyamorní vztah není pro každého a že je třeba být připraven na to, že se s některými aspekty vztahu může být těžké vyrovnat. Pokud však jsou zúčastněné strany připraveny na otevřenou komunikaci a respekt k potřebám ostatních, může být polyamorní vztah uspokojivý pro všechny zúčastněné. Jenže taková komunikace zahrnuje komunikaci každého s každým, kdo se polyamorního vztahu zúčastní. Jestliže si dokážete uvědomit, jak je pro většinu lidí obtížné komunikovat i jen s jedním partnerem, jak je asi tak obtížné komunikovat se všemi zúčastněnými, kde sdílíme a „zápasíme“ s individualitou všech, pro které se musíme snažit najít při nejmenším kompromis? To je obrovská výzva. Zcela otevřená komunikace v polyamorním vztahu může být velmi náročná a komplikovaná, protože zahrnuje komunikaci mezi každým zúčastněným partnerem. Nicméně, právě tato otevřená komunikace je klíčová pro úspěšný, uspokojivý polyamorní vztah.

Je důležité si uvědomit, že otevřená komunikace v polyamorním vztahu může zahrnovat nejen komunikaci mezi partnery, ale také sebe-reflexi a schopnost komunikovat sám se sebou. To znamená, že každý partner by měl být schopen se vypořádat s vlastními emocemi a potřebami, aby mohl vztah sdílet s ostatními. Nicméně, dlouhodobě může být velmi obtížné udržovat otevřenou komunikaci a být schopen sdílet své pocity a potřeby s více než jedním partnerem. Proto je důležité zvážit, zda je polyamorní vztah pro nás vhodný a zda jsme připraveni na velmi náročnou práci, kterou vyžaduje. V každém případě, pokud jsou zúčastněné strany ochotné pracovat na otevřené komunikaci a respektovat potřeby a hranice ostatních, může být polyamorní vztah uspokojivý a plný lásky a porozumění.

Jenže realita je ta, že velká část naší společnosti neumí komunikovat ve vztahu ani s jedním partnerem, natož se dvěma a více. Další faktor, který hraje svou roli… Prožitá, nevyřešená, emocionální traumata z minulosti. Pro řadu lidí může být nevědomou či podvědomou motivací vstupu do polyamorního vztahu nevyřešené, emocionální trauma z minulosti.  Zde se již nebavíme o prosté motivaci mít více sexuálních partnerů. Tyto osoby mohou hledat více partnerů, protože chtějí získat větší pocit bezpečí, lásky a stability. Mohou to být například lidé, kteří prožili nevěru nebo emocionální zneužívání v minulosti a mají strach z opakování těchto zážitků. Avšak je důležité si uvědomit, že vstup do polyamorního vztahu by neměl být pouze únikovou cestou z nevyřešených problémů z minulosti. Pokud osoba nerespektuje všechny své partnery a jejich potřeby, může to vést k dalším problémům a zhoršování situace. Proto je pro každého důležité se se svými emocemi vypořádat před vstupem do jakéhokoliv vztahu, ať už monogamního, ale u polyamorního to platí zvlášť. Ovšem kolik lidí je reálně schopno se vypořádat s vlastními emocemi před vstupem do vztahu a uvědomit si, že se v jejich případě může jednat o „únikovou cestu“? Realita je ta, že pro mnoho lidí je těžké si připustit, že jejich motivace k něčemu má kořeny v jejich minulosti a v emocionálních traumatech. Často se snaží potlačit tyto pocity a zapomenout na ně, což může vést k nevědomému opakování stejných chyb a problémů v různých vztazích.

Nicméně, právě v polyamorních vztazích může být větší prostor pro otevřenost a uznání toho, že naše emocionální zranění a traumatizace mohou hrát podstatnou a často nechtěnou roli v našich vztazích. To může vést k většímu sebepoznání a léčení, a tedy k lepšímu porozumění sobě i svým partnerům. Jenže to neznamená, že ve vztahu byste měli fungovat, jako „terapeut“. I přesto, že v polyamorním vztahu může být větší prostor pro otevřenou komunikaci, která je absolutní nutností, právě psychické problémy, stejně jako nespokojenost mohou být ještě větší výzvou nežli jsou v případě monogamního vztahu, protože tento typ vztahu zahrnující více lidí může být komplikován dalšími vztahy mezi partnery. Polyamorní vztahy mohou být náročné pro všechny zúčastněné strany, zejména pokud se neřeší komunikace a nejsou respektovány hranice a potřeby jednotlivých partnerů.  Samozřejmě, pokud jsou jednotlivci ochotni pracovat na sobě a komunikovat o svých potřebách a hranicích, může být polyamorní vztah naplňující a uspokojivý pro všechny zúčastněné strany. Je diskutabilní věcí, jak dlouho…

Těch rizik, negativ je u polyamorních vztahů více nežli u monogamního vztahu a to nechávám stranou ještě, když jsou tyto vztahy bezdětné. Avšak to neznamená, že jsou automaticky horší. Záleží na každém konkrétním vztahu, jakým způsobem jsou řešeny komunikační problémy, jak jsou respektovány potřeby a hranice každého jednotlivého partnera a jak se dokážou vyrovnávat s různými emocionálními výzvami, jako jsou žárlivost, nejistota nebo obavy. Pokud jsou v polyamorním vztahu děti, je důležité, aby byly zohledněny jejich potřeby a byly respektovány hranice, které mohou mít vůči ostatním partnerům. V takovém případě je důležité, aby byla komunikace mezi partnery otevřená a respektující, aby se děti necítili ohrožené nebo zanedbané. V praktické realitě života ovšem mohou sami děti vnímat, že některé maminky či děti jsou více preferovány. Z toho důvodu je tolik důležité, aby v polyamorní rodině byly respektovány potřeby a hranice naprosto všech. Děti by měly být vedeny k porozumění, co se děje a proč, aby mohly cítit, že jsou součástí vztahu a že jsou respektovány a milovány všemi partnery. To znamená, že děti by neměly být upřednostňovány před ostatními partnery, ani by neměly být vystaveny situacím, kdy se cítí zanedbané nebo ohrožené. Pokud se děti cítí nespravedlivě nebo zanedbaně, měla by se komunikace mezi partnery zlepšit a přizpůsobit se tak, aby potřeby všech zúčastněných byly respektovány a splněny. Harmonické dětství závisí na mnoha faktorech, ale zohlednění potřeb dětí a vytvoření bezpečného, láskyplného prostředí by měly být prioritou všech zúčastněných.

Mít sex s několika partnery najednou je velmi jednoduché – žádná věda to upřímně není, pokud překonáte stydlivost. Mnoho lidí to láká a přesto to nikdy nevyzkouší. Ovšem žít takto je věc druhá, jestliže partneři nesdílejí přitažlivost k oběma pohlavím. V dnešní době je možné na podobné téma najít dokumenty v tv, na internetu, které mapují životy zúčastněných a není výjimkou, že se tyto vztahy a rodiny časem rozpadají. Tehdy se naplno projeví, jak velká pohroma to pro celé uskupení a rodinu může být. I jen jeden rozpad vztahu může způsobit skutečné zemětřesení, které nelítostně povalí či zničí vše kolem. Samozřejmě, každý vztah je jedinečný a může být úspěšný. Nicméně polyamorní vztahy mohou být velmi složité, náročné a vést ke konfliktům a rozchodům. Na základě fakt je s nimi spojené riziko neúspěchu daleko větší.  Proto je důležité, aby si lidé uvědomili, že polyamorní vztahy nejsou pro každého a měli by pečlivě, hluboce zvážit, zda jsou pro ně vhodné. Protože, když se dostávají do „hry“ děti, jde veškerá sranda stranou….

Hledáte konkrétní rady pro vaše vztahové problémy, zjistit, jak s partnerem co nejvíce efektivně komunikovat? Z vaší jiskřičky naděje na vylepšení, umím vykřesat ohňostroj! Více informací > https://dusevnipotrava.cz/3-mesice/