Možná jsou jenom v pohádkách a možná si je lidé vysnili. Možná, že existují, ale vidí je jenom ti vnímavější. Takové víly září všemi barvami a jsou poslem dobré energie, přinášejí úsměv, radost, kapičky štěstí, vláhu. Víly utkané z barev duhy mají zvláštní dar…
Ať je nahá nebo oblečená, je nádherná. Taková přírodní nebeská krása je nejlepší, a i když je docela průsvitná a lehounká, červenat se nemusí. Moc jí to sluší. Barvička lidských rtů, tepla, ohně a lásky nás docela optimisticky naladí. Do života nám vnáší energii, životní sílu, radost. Vášeň pro červenou znamená milovat, mít srdce, mít rád.
A k tomu se hodí namíchat elixír žhavé letní chuti – stačí do rudé vylít žlutou rovným dílem. Je slavnostní, společenská, uvolňuje napětí a symbolizuje optimismus, mládí i harmonii života. Proti depresím, nechuti a pesimismu je dobré do boje vyslat právě oranžovou. Vzbuzuje zvědavost a chuť k dobrodružství. Je sice trochu „sociální“, že ano, extroverti? Je libo oranžádu s ledem?
Je mladinká, nejjasnější povzbudivá a veselá. Moudrá slečna vysoké inteligence. Ať žije myšlení, co nás nutí rozvíjet se, jako nažloutlé letní kvítky. Je v nich naděje, touha po radosti a rozkoši. Stejně jako sluneční paprsky povzbuzují, osvobozují, působí vesele a otevřeně, umí sluníčková uvolnit napětí. Proč asi tak rádi ke slunci nastavujeme svoji tvář a slastně přivíráme oči?
Písnička z dětských let nesouvisí s otravou, ani ji způsobující osobou, nýbrž spíše s náboženstvím, vírou, kultem. Kultovní zelené jaro očišťuje člověka, zažehnává smrt a obnovuje život. Zeleň není však jenom příroda, ale vždy byla, je a bude symbolem života, narození, svěžesti, mládí, rovnováhy, klidu a naděje. Pohlédněte na zelenou – působí uklidňujícím dojmem, regeneruje a je pomocníkem k načerpání nových sil. Tohle není o vodníkovi, ale o dobrém životním nastavení.
Po temně modrém moři připlouvají námořníci, a ona indigová barva, původně získávaná ze stejnojmenné rostliny, evokuje vzpomínky na školu a inkoustovou kaňku v sešitě. Indigo je barvou šesté čakry – třetího oka, a písmo v dávném dopise je stejné. Je cítit klid a vyrovnanost, symbolika mírumilovnosti, víry vede k duchovnímu probuzení. Ovšem jen citliví lidé mají potřebu vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání. Ponor do indigových hlubin je jen pro ty, co hledat chtějí, hledají a nacházejí. Postupně procitají.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje a vysoko, v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou – a Mácha romantik k dobru nám všem dá je… Světle modrá patří klidu a souladu, odkrývá bohatý vnitřní život a velkou touhu po lásce. Slyší ji jen introverti tiší, hledající něhu, věrnost, důvěru a oddanost. Ta víla nebeská s modří vetkanou v rozevlátých vlasech se už skoro ztrácí, však dešťové kapičky, života dar, znovu ožívají – pro nás.
Oné bájné přenádherné víle z barev duhy chybí už jen omamná vůně, plná emocí a citů, pročišťující myšlenky a usnadňující opouštění dávné minulosti, zastaralých představ, vzorů. Barva fialek je afektovaná, avšak i spirituální, působí na nevědomí. Je inspirující sílou ducha a poznání, je pilířem meditace. Stejně jako v liturgii nalézáme pokání, odčinění hříchů a zpytování svědomí, tak i tuto melancholii objevujeme v našem lidském světě. Ať klidně závoj víly barev duhy zavání mystičností, duhová víla se ctnostně klene po širokém nebi a je velkým, zázračným darem, zrozeným z přátelství dešťových mraků a zářivého slunce. Když i my, lidé, propojíme to dobré, co v nás je skryto, také dokážeme zázraky – ne na nebi, ale možná na zemi…