Štěstí zdraví

Přání všeho nejlepšího. Štěstí, zdraví, pokoj svatý. A nebo prostě jen Všechno nejlepší. Přejeme si nejenom k svátku, k narozeninám, na Vánoce. Přejeme si – je to upřímné a nebo je to klišé? Je to už zprofanované nebo to jinak nejde? Hledat nová slova pro ten samý význam je skutečně těžké. Docela by stačilo říct je z očí do očí tak, aby slova bylo slyšet. Nejenom je napsat do komentu, na zeď nebo do SMS. A obrázek stažený z internetu nenahradí byť jen jediný kvítek nebo jinou maličkost, osobně darovanou. Lidé, kam jsme to dopracovali?

Nemáme čas

Je to docela smutné. Píšeme si, chatujeme, posíláme příspěvky, sdílíme. Jak moderní, rychlé, přesné, výstižné, okamžité a in. Ovšem jak neosobní, jak zvláštní. Pravdou je, že než dojedeme na návštěvu popřát, než po cestě koupíme kytku a než vymyslíme, co vlastně říci, bude po všem. Pravdou je, že skutečně nebudeme rychlejší než internet nebo chytrý telefon. Času není nazbyt, je tedy důležité přemýšlet, komu a jak ten zbytek času věnujeme…

Máte zdraví?

Přijdete z práce a přemýšlíte, čí bacily naskákaly právě na vás, kdo měl rýmu a kdo kašlal. A to je ta ideální varianta. Mnohem horší ale je trpět závažnější nemocí či mít zdravotní potíže, které, nedej Bože, nám brání v práci již natrvalo. Máme-li zaměstnání, pak bychom měli vydělávat peníze. Takže si za ně můžeme koupit léky a své zdraví vyplatit. Lékárny jsou na každém kroku a v nich nepřeberné množství léků, doplňků stravy, vitamínů, minerálů… Ale zdraví jako takové tam neprodávají.

Štěstí je krásná věc

O štěstí bylo napsáno už tolik citátů! Mít štěstí a přát štěstí, to je ale trochu ošemetná věc hlavně proto, že vlastně nikdo štěstí neviděl a neví se, jak a kde je sehnat nebo jak mu jít naproti. Být šťastný je nádherné, ale jsme-li alespoň chvíli šťastní, chtělo by to zaklepat na dřevo. Je pomíjivé, prchavé, bezbarvé, nestálé. Štěstí je prostě muška jenom zlatá, přelétavá. Hodně štěstí a zdraví zní jako moc krásné přání, ale splnitelné tak asi jako přání princezen v pohádkách.  Darovat je není vůbec jednoduché, ale málokdo ví, že to jde. Jenom to stojí moc a moc přemýšlení. Co učinit, aby byl ten druhý opravdu šťastný?

Vánoční dárky

I pod stromeček si nadělujeme jeden druhému přáníčka a dárky. Popřejme si, je to tradice, polibme se, je to krásné, obejměme se, pak pocítíme sílu doteku, blízkosti, dechu, bušení srdce, souznění. A to je nádhera. Kupovat dárky je také moc příjemné, pod stromečkem musí být přece hodně velká halda balíčků a čím větší, tím lepší. Dětem hračky, tatínkovi ponožky a teplou čepici, mamince robot, pejskovi nový pelíšek, babičce a dědovi poukaz na pedikúru, nebo tak nějak podobně.

Opravdový dar

Darovat ze srdce něco opravdového je ale téměř nad naše síly. Nemusí tím být v barevném papírku zabalený dárek, je to něco mnohem víc. Darovat lásku a pocit radosti, že se máme, to je ten nejkouzelnější dar, na který peněz není třeba. Tisíce hraček zůstane druhý den ležet v koutě a oblečení je také brzy odložené ve  skříni. Ne tak city, vzpomínky, dojmy a inspirace. Opravdové splněné přání očekává snad  každý z nás, avšak sáhněte si do svědomí, co si vlastně nejvíce přejete letos od Ježíška? Možná přijdete na to, že ne všechno na světě je hmatatelné a hmotné, možná, že už máte i svá tajná přání. A možná, že budou splněna. V tomto případě jste na dobré cestě, sami k sobě i k druhým.