Léto je pryč a podzim si to vykračuje po své cestičce. Sníme o prázdninách, příjemném počasí, slunečných dnech, vodě, koupání, letním relaxu, zmrzlině, šatech na ramínka a letních láskách, dlouhých teplých večerech, pikniku v trávě či grilování na zahradě– každý by určitě něco rád…. Na létu je nejkrásnější to, že nám může nabídnout širokou škálu zážitků, prožitků, které jsou odnepaměti kořením života. Je krásné. I na podzim nám bývá krásně. Nazrzlé listí, kouzelná příroda, pouštění draků, teplý punč. A my. I ty.

Jaký si to uděláš

Známé rčení, které jde stále s dobou, nám jasně dává najevo, jak se můžeme mít, potažmo jaký bude svět kolem nás a díky sebenazírání ho pak můžeme lehce ovlivnit, posunout právě tam, kam potřebujeme. Venku prší. I v naší mysli a v našem konání jsou občas mráčky, slzy jsou dešťové kapičky a zataženo znamená smutnou náladu. Proč ale? Protože v přírodě se všechno střídá, známý koloběh vody, života a smrti, koloběh dne a noci. Mějme ho pod kontrolou a pamatujme: Jaký si to udělám, takový to mám. Potom už není třeba lkát nad rozlitým mlékem, je třeba nepřekračovat kaluž, ale uklidit kolem sebe i v sobě – pak můžeme jít dál.

Horký letní večer vzpomínkou

Bosýma nohama hladíme trávu, s hlavou stočenou k nebi počítáme padající hvězdy a přejeme si. Stíháme-li. Tisíce hvězd, tisíce přání, tisíce rozdílných životů v různých podobách a s různými možnostmi. Možnost volby je každý den. Naštěstí. Pod tím širým nebem občas probleskne světlo, v létě i zaburácí hrom. Podobnost není čistě náhodná. I ve vztazích vítáme bouřkové období, protože umí také krásně pročistit vzduch. Hned se nám dýchá svobodněji, volněji, hned cítíme úlevu, osvěžení, klid a harmonii. Prší-li, pak nebe pláče. I lidé mají svůj pláč, který někoho uvrhne do beznaděje, jiný si uleví a slzy vyplaví jeho trápení. Náhle pocítí, jak je pláč léčivý a uzdravující, přináší úlevu a na konci se rozsvítí světýlka v těch smutných, uplakaných očích – majáčky, které nám svítí na další kus naší životní pouti. Ale i ten jiný pláč, od radosti a ze samého štěstí je něčím, co stojí za to prožít…

Jen si tak kráčet

Jak dál, proč a kudy je naše volba. Pršet nebo plakat? Hřát se na sluníčku nebo se smát? Bouřit a blýskat či vztekat se a vybuchovat? Všechno, co se děje kolem nás souvisí s tím,co se děje v nás. Tak to zařídila příroda. Přijměme to, každý paprsek může přinášet štěstí, každá kapka je uzdravením a vyplavením bolesti, křivdy, smůly. Projděte se podzimním lesem a dotkněte se pavoučka štěstí, usmějte se na potůček, povídejte si se stromy a najděte si právě teď tu správnou cestičku. Cestičku svého života, cestu k sobě, cestu k vám domů. I malá proměna může být prvním krůčkem k našim odvážným životním krokům, ke změnám, k růstu a k nalézání. Nalezněte to, co vám život nabízí. Nalezněte sami sebe. Třeba právě teď, o letošním podzimním rozjímání…