Tak trochu jiný příběh

Vypadalo to na nerovný vztah. On byl malý, trochu při těle, všechno ho hned vytočilo a rozčílilo. Ve všem měl hned jasno a často vybuchoval nad nechápavostí druhých. Ona byla vysoká, štíhlá blondýnka, inteligentní, krásná, s velkým charisma a uhrančivýma očima. Zdánlivě vše naznačovalo tomu, že tohle nejde dohromady. Že nelze mísit koše s opálkami a není možné přátelit kočku s myší…

Zkouška ohněm

Až to náhle bouchlo. Společná procházka neproběhla ideálně – tato zdánlivě krátká a bezvýznamná situace měla náhle hluboký a neměnný dopad. Vzteklý dominantní ctižádostivec prostě neakceptoval svoji partnerku a důvody se jevily být zhola neznámé. Kolem bylo spousta přátel, ale nikdo se na nic nezmohl, ani laskavá slova, ani prosby, ani stín touhy, který visel ve vzduchu. Všechno se zbořilo jako domeček z karet.

Nikdy neříkej nikdy

Když něco chcete, zkoušíte to znovu a znovu. Pokud ne, tak tedy – když něco chcete, zkoušejte to pořád dokola, i když se to zdá být nedosažitelné, nedostižné, nepokořitelné a nemožné. I zázraky se dějí a mnoha vytrvalým se to častokrát vyplatilo. Proto, jak se říká: Nikdy neházej flintu do žita. (Najde ji tam někdo jiný a …)

Když se nebe slituje

Až v jeden předvečer se najednou tak nějak jinak dýchalo. Vzduch byl čistý a nebe červánkové, laskavé. Lidé milí a zvířata veselá. Celý svět se ustrnul a ona všechno změnila. Svojí přístupností a prvním krokem ke spřátelení, k novému krásnému vztahu, který možná teprve ještě rozkvete. Člověk přejícný a bez závisti zatleská, bude šťastný a spokojený, přestože se ho osobně nic z toho netýká. Přej a bude ti přáno, jinak řečeno Konec dobrý, všechno dobré. Žádná nevole ani zlost není na místě, natož pak závist, přátelé.

A jak to vlastně dopadlo

Mladá zachráněná a vděčná chrtice pochopila, vyjádřila svůj postoj velmi inteligentně, a elegantně se snesla k zemi. Způsobně zaujala napolo ležící pozici s hlavou opřenou mezi packami. Do té doby zcela arogantní nadřazený čivaví sameček zaujal obrat o 180 stupňů opačným směrem. Zavrtěl ocáskem a začal prozkoumávat přitažlivé mladé chrtí tělo skutečně ze všech stran. Když se dobral k pozici čumáček na čumák, není jasné, kdo si to začal, ale na konci byl lehounký polibek, pusa, nebo je-li libo – olíznutí. Prostě bylo to nad nebe jasnější, že válka Roseových skončila.

Happy end?

Vždycky stačí jen málo. Třeba aby se někdo snížil malinko na úroveň toho druhého a nechal ho přistoupit blíž. Aby se stal zúčastněným a udělal ten první vstřícný krok. Jak je vidno, postačí jedno malé gesto, navíc když se skloníte, uvidíte jiné, překrásné věci, které jste nikdy předtím neviděli. Je to jako malý zázrak, věci i situace náhle dostanou jiný rozměr, jiné barvy, získají na prostorovosti. Nikdy nezáleží na velikosti ani na postavení, velikost člověka spočívá v něčem úplně jiném. Velikost ducha vidět není a vycítit ho umí jen málokdo. Buďme tedy chytřejší, dívejme se kolem sebe, všechno je důležité, byť by se to zdálo z našeho pohledu sebemenší a bezvýznamné.

Inspirace přírodou

Návrat k přírodě někdy není zcela ideální, přesto inspirovat se přírodou, zvířaty, instinkty, tradicemi je obzvláště prospěšné. Nechť každý z nás pocítí někde hluboko sebe ono prapůvodní člověčenství, lidství, které snad jednou posune svět tím správným směrem. Takovým, kterým si sami sobě ani druhým nebudeme škodit, ale budeme spolu umět žít jako skuteční lidé. Nebo možná jako opravdová zvířata.