Úvaha o lidském žití

V módě je budovat si krunýř, který nás chrání před vnějším světem, vytvořit si tuhou hroší kůži, přes kterou se nás nikdo a ničím nedotkne. Člověk je však bytost emotivní a citlivá, i když si rád hraje na „tvrďáka“. V hlavě má tisíc věcí, milion tužeb a ještě více představ, o tom, jak žít, aby to bylo „cool“. Jeden to umí perfektně, jiný se to teprve učí. Na čem záleží?

Priority máme každý jiné

Život je jako jízda na horské dráze, jednou jsi dole, jindy nahoře. Ve výškách je to sice krkolomné, za to však zábavné a příjemnější. Padnout na dno znamená být pokořen a znovu se odrazit do života, což však každý nedokáže. Strach, obavy, komplikace – to jsou nepřátelé úspěchu a spokojenosti. Nebo to máte jinak? Pravdou je, že každý člověk má svůj vlastní žebříček hodnot, jemuž vévodí…. Láska? Majetek? Postavení? Všechno? Nic? Jak to máte vy?

Odpověď na otázku

Někdy však řešení neexistuje či odpovědí se nic nezmění. Lidé hledají po kapsách drobné a po světě zážitky. Toulají se svým bojácným nitrem a často nevědí, co vlastně chtějí, co potřebují. A život plyne, den za dnem je stejný, na konci jen slabý závan parfému či prázdný účet v bance. Jak žít lépe, jak žít užitečně, blaze či troufale spokojeně? Kdo hledá, najde, kdo nehledá, ať se nediví. Zbude mu jen plakat nad rozlitým mlékem. Protože Každý svého štěstí strůjcem…

Tanec po černých a bílých polích

Šachovnice života nabízí každodenní turnaje, v sázce jsou vítězství, prohry i remízy a kompromisy. V bezpečné zóně se však dýchá mnohem lépe a den je hned jasnější. Táhnete pěšcem a beze strachu, že vás někdo spolkne, vidíte na konci hry spokojenost. Jinak se šachovnice může proměnit v minové pole, kde udělat jediný krok představuje tragický konec. Zkuste kráčet zpříma a bez bázně, v zádech bezpečí a v plachtách dobrý vítr. „Mít víru“ se pak snadno mění v „mít sílu“. Na každé duši záleží, jaký bude její život. Je to její výsostná volba, protože podtrženo a sečteno: ve svém těle je ona neomezeným pánem.

Rekapitulace

S lidmi je to jako s ošklivým káčátkem. Tu má člověk pocit, že nezná ani sám sebe, natož lidi kolem sebe. Ale je to jako v pohádce – z ošklivého káčátka může vyrůst krásná labuť a z chlupaté housenky se stane překrásný pestrobarevný motýl. Svět je místo zázraků, jenom je třeba na kouzlení najít bezpečné a klidné místo. Lidé nemají rádi neznámo a vytěsňují nepříjemné věci. Pravdou však je, že každá těžkost nás posune do nové dimenze. Podtrženo a sečteno – podívat se každému přímo do očí bez bázně a hany je nejenom hrdinské, ale nutné.

Den je krásný, den je krásný

Moudrý už dávno ví, že největší devízou nejsou peníze, majetek, postavení, moc. Že mnohem větší váhu má zázemí, bezpečí, pocit jistoty, láska, úcta. Den může být krásný, pokud v sobě nalezneme víru, chuť a energii stavět oázu klidu ať už jen pro sebe sama či pro lidi, kteří to potřebují, ale sami to nedokážou. Je načase vytřídit z životního diáře všechno nepotřebné, malicherné, nicotné, nudné, nedostatečné, zbytečné. A povýšit věci, které sice vidět nejsou, ale mají o to větší váhu. Pak může být i pošmourný den krásný – krásný tak, že nás baví ho žít.