UVNITŘ A VNĚ

Jsou věci, které máme ukryty a uzamčeny hluboko v sobě. Málokdy vyplynou na povrch a málokdy se se vším někomu svěřujeme. Zůstáváme s nimi sami někdy i po celý svůj život a možná je to škoda. Jsou věci, které vykřikujeme do světa, kterými se netajíme, ale je docela možné, že s nimi až tak ztotožnění nejsme. Dnes je na světě hodně těch, co tak zvaně papouškují všechno, co uslyší z médií, od kamarádů nebo kdekoli jinde.

Babička říkávala…

Jedním z legendárních rčení našich babiček a dědečků (u někoho spíše prababiček a pradědečků) je ono tradiční a osvědčené „Důvěřuj, ale prověřuj“, jenomže prověřováním a hledáním zdrojů původu čehokoliv se hodlá v dnešní uspěchané době zabývat málokdo. Také platí, jak říkávali dříve narození také „Člověk míní, pán Bůh mění“.

Boom směrem zpět

Ještě se to nestalo, až nyní. Kvapem ubíhající doba se jaksi zadrhla, respektive dostala pěknou ránu. Svět vzal za ruční brzdu a uvrhl nás do nezáviděných restriktivních opatření. Zklidnit lidi může snad jen fakt, že se tomu tak stalo snad všude na zeměkouli. Matička Země a příroda právě prožívá něco, z čeho je lidská populace doslova v šoku, lidé rázem zpomalili, ne-li se úplně zastavili. Faktor nemoci, která populaci ohrožuje, nabírá na obrátkách a nenechá nikoho dlouho polemizovat o tom, zda ji brát vážně či nevážně. Dotýká se ale nás všech, jenom ji každý jinak chápeme, jinak přijímáme. Reakce se různí, dokonce ji mnozí zlehčují nebo se ostatním vysmívají.

Strach versus respekt

Není asi úplně jasné, kolik názorů se vyčlenilo a na kolik táborů se lidstvo rozdělilo. Ať už nás zastavil virus nebo nemoc obecně, lidé zbystřili zrak, otevřeli oči a uši. Ještě je třeba otevřít svá srdce. Humánnost je nabíledni a ukazuje se, kolik je mezi námi obětavců, lidí ochotných pomoci, a také kolik je sobců, kteří i teď rádi zpeněží všechno, co jen zpeněžit jde. Pomoc lidem v nouzi se stala tématem dne a promítá se i v rámci mezinárodních úrovní. Promlouváme k sobě nyní jaksi naléhavěji, a dokonce naléhavěji i nasloucháme. Cítíme nebezpečí a stav ohrožení, máme respekt a jsme ochotni slevit ze svého komfortu ve prospěch druhých nebo nás všech. Všichni?

Individualisté a ti ostatní

Možná, že každý teď kdesi v nitru sebe cítí, ke které skupině lidí tíhne. Možná si to nechce přiznat nebo si to spíše ani nepřizná. A možná že tato doba a tato situace naopak zase některým otevře ústa a rozváže jazyk. Možná se teď právě někdo nebude ostýchat přijít s tím, co má celý život na srdci, a vykřičí to nahlas do světa. Možná, že i TY máš něco na srdci. Jestliže nejsi srab, tak ven s tím… Čas se zastavil. Svět znehybněl. Příroda odpočívá. Člověče, je řada na tobě. Teď, nebo nikdy.