Už se to blíží

Čas se pomalu nachyluje a na dveře nesměle klepou svátky vánoční. Čas radosti, veselosti, dárků, s trochou nostalgie nenechají chladného snad nikoho. Každého člověka se dotknou. Děti se těší na nadílku a někteří dospělí po jejich vzoru jako „malé děti“ na cokoliv ve svátečním volnu. Jenomže mnoho dalších se mračí a Vánoce prostě rádi nemají. Proč, když všude znějí koledy, výlohy a internetové servery lákají k nákupům, města i vesnice svítí vánočními světýlky, vánočními stromy či překrásnou výzdobou?

Je to právě tím

Všeho je náhle kolem nás moc. Moc lidí, moc zboží, moc akcí, moc vtíravá reklama a přehnaná výzdoba, moc velký shon a fronty, moc velká vůně cukroví… Samotáři už se dopředu bojí dlouhých zimních večerů a možného uklouznutí na ledu s následkem zlomených noh či vymknutých kotníků. Fakt je, že člověk, který je odkázán sám na sebe, musí myslet na všechno tak nějak jinak a také na to, co by bylo, kdyby…

Sníh ano či ne?

Zimní čas je nejkrásnější zachumlaný ve sněhové peřině, kdy se z nebe snáší miliony půvabných vloček a tančí ve světle večerních lamp. Také slunečný den na sněhu a pořádná lyžovačka, sáňkovačka či koulovačka nemusí patřit k zábavě výhradně mladší generace. Škoda. Všichni mají nárok být šťastní a moci se trochu uvolnit, vyřádit se. Stavění sněhuláků patří každoročně k oblíbené zábavě spousta přívrženců sněhové nadílky. Jenom bručouni nadávají, protože zase není posypáno, zase není posoleno a zase není odhrnuto. A řidiči i chodci neradi břečku, náledí a uklouzané silnice či chodníky. Prostě paní Zima se nezavděčí lidem všem.

Štědrý Štědrý den

Čím více se vzdalujeme od roku svého narození, tím více si přejeme dárky, které se bohužel koupit nedají. Ne že bychom měli snad už úplně všechno nebo byli tak rozmařilí, ale prostě jsme většinou jiní, moudřejší, a životní cíl se náhle posune mimo bývalý žebříček hodnot. Neopakovatelnost každého pěkně prožitého dne, zářící oči dětí, hořící svíčka na adventním věnci, příjemná domácí atmosféra provoněná zázvorem a skořicí nebo neuměle roztřesenou rukou psané vánoční přání od srdíčka – to jsou panečku dárky! A v onom světě, na který lze pohlédnout vždycky i úplně jinýma očima, je to nejdůležitější láska, radost, pohoda, pocit štěstí nebo třeba jen zcela obyčejný, ale zlatem placený upřímný úsměv, vlídné slovo, pusa, pevný stisk ruky, objetí.

Přání k mání

Když děti v jednom filmu měli možnost si jednou něco přát, někteří z nich vyplýtvaly své přání na hlouposti (tedy viděno očima dospělých). Přát si v duchu můžeme téměř cokoliv. Přání je nádherná možnost vyslyšet svůj vnitřní hlas a uvědomit si vlastní sílu, svůj potenciál a své touhy, ale také omezenost lidských možností a naplnění těch přání. Přejme si, třeba jako v pohádce o třech oříšcích, špetičku štěstí, do dlaní lásky a nezměrné moře radosti. Zavřeme-li oči a otevřeme svoje emoční sevřené a současností vystresované „já“, pak tyto dárky budou ty nejcennější.

Krásné Vánoce!