Za pět minut dvanáct

Možná, že se čas od času cítíme hrozně unaveni. A to prosím po práci odpočíváme u televize, píšeme si se známými SMS nebo hojně chatujeme. Často také telefonujeme a „skypujeme“, posloucháme audioknihy do ouška. Nebo hrajeme hry na počítači, protože to je přece něco tááák skvělého! Člověk nemusí ani zvednout zadek a může vyhrát turnaj v tenise, aniž by se zapotil. 

Vynálezy pro lidi(?)

Moderní svět se jenom hemží vynálezy a zlepšováky, technika se nám snaží ušetřit síly a energii, média nás masírují, radí, informují, nabádají, telefony nám šetří čas a kroky. Učit se něco nového? Proč? Všechno najdeme na internetu. Internetové služby a možnosti nám pomohou s překladem, převodem jednotek, opraví nám text, zjistí nám spojení, poradí, jak opravit tiskárnu, jak shodit pár kilo nebo nám dokonce pomůže najít i partnera. Internet a jeho pravá ruka Google prostě ví, jak na to, vypátrá všechno. Takže už nemusíme ani tak moc přemýšlet, hledat, ani chodit nikam pro radu či do obchodu na nákup. Zaškrtneme si zboží v e-shopu, dáme do imaginárního košíku a kurýr nám je přinese až pod nos.

Rychlé životní tempo

Proč se tedy honíme, když je všechno tak jednoduché? Hodně práce za nás udělají stroje jako myčky, pračky, robotické vysavače, parní čističe, tiskárny, kalkulačky a kdovíco ještě. I v zaměstnání pomáhá technika, takže můžeme mít mysl klidnou a nezatíženou. Jenomže opak je pravdou. Lidé trpí syndromem vyhoření, workoholismem, stresem a úzkostnými stavy, jsou nervózní, nestíhají a honí se. Napadají je nejrůznější dříve neznámé nemoci, nespí, nejí nebo zase jedí moc, jsou nevrlí, neusmívají se a pořád mají plno starostí. Kde se vzalo to hektické životní tempo, když přece máme kolem sebe tolik alternativních pomocníků?

Digitální věk

Faktem je, že naše mysl je lapena v pařátech internetových technik, médií, mobilních telefonů, tabletů, počítačových her a sociálních skupin, kde prostě nesmíme chybět. Ale stálo by za to jeden jediný den vynechat všechno, co naše babičky a dědečkové nechápou… Vypnout všechna zařízení, spát bez ranního zvonění budíku, občas si něco přečíst, projít se přírodou, pobavit se i bez televize či rádia, udělat si všechno ručně a uklidit. Nejenom s kýblem vody, hadrem a saponátem, ale tak trochu i v sobě. Také naše „já“ potřebuje sem tam jarní úklid. Vyhoďte vše nepodstatné, veškeré staré a zatuchlé haraburdí, opusťte nepodstatné maličkosti, zbytečnosti, konvence a nechejte v sobě jenom to základní, nezbytné, nutné a zásadní. Jenom to, pro co jsme vlastně lidmi.

Bavit se spolu, usmívat se, zpívat si

Místo SMS zkusme napsat dopis, ve volném odpoledni si zahrát na kytaru a zazpívat, usmívat se i na cizí lidi, přát jim krásný den nebo jen tak si zahrát karty, Kloboučku hop nebo třeba s dětmi uspořádat turnaj v kuličkách. Můžeme se napít vody ze studánky a kochat se krásnou kvetoucí přírodou, rozpustit si vlasy a nechat si je čechrat jarním vánkem, mít na paměti, že tohle všechno není samozřejmé. A že čas nestaví a život letí… nenechat si ho pláchnout mezi prsty? Ne, místo toho všeho pozlátka si zkusme říkat pravdu a skutečně začít žít, dělat co máme rádi, ne to co musíme a milujme naplno, bez výhrad a vypočítavosti. To je pak člověku krásně. Tak vážení, je za pět minut dvanáct…