Zářící září

Září, září, na léto jde stáří, zlaté slunce září malátně a s únavou, učí se školáci a připomínají si písničkou, že škola už je v plném proudu… Děti jsou úžasné. Dávají nám stále tolik impulsů a ukazují nám, kde brát energii, jak dobíjet baterky. I když někdy pláčou, nechme je, potom zase jejich smích přehluší ostatní zvuky a zacelí všechny bolístky na duši. Vzpomínáte na svoje první léta ve škole? Jak je človíčkovi, když ho přesadí od maminky do školní lavice? Tohle představení má tisíce podob, je jedinečné a neopakovatelné.

Malujeme obrázky

Dlaní horkou od lásky, pro maminku kytička, pro tatínka auto. A sobě právě to, po čem nejvíc toužím – myslí si horlivá dětská dušička. Dětské výtvory od srdíčka jsou ty nejkrásnější dárky na světě. Najít zaprášené srdíčko s neumělým přáním je malý zázrak a dokáže tolik zahřát u srdíčka. Ano, vzpomínky těch dříve narozených nepochopí ti později narození. Nová uspěchaná generace nečeká, valí se přes všechny ty úkoly rychle, rychle směrem k víkendu, k nicnedělání, k odpočinku. Relax u televize, s tabletem či v nákupním centru – nebo to jde i jinak?

Úkoly a zase ty úkoly

Děti nerady spěchají, oblékají se pomalu, vychutnávají si snídani a přemýšlejí, co je čeká ve škole. Mnozí mají knedlík v krku a žaludek jako na vodě. Strach ze školy, z učitelů, z učení, z množství úkolů, z diktátu či prověrky, odmalička se čehosi bojí. Proč? Je tohle účelem školy? Dopřejte jim čas, věnujte jim soukromí, mluvte, ptejte se, dívejte se, dávejte pozor. Projevy lehkých dětských neuróz mohou být včas rozpoznány a zlikvidovány. Ale lepší by bylo jim předcházet…

Náš školáček

I ti nejmenší v mateřinkách mají svoje trápení a obavy, i když je ještě nikdo nezkouší a neobdařuje studiem. Právě tam a tehdy by měli získat důvěru ve vzdělávání, v nás dospělé a v hodnoty, které jinak, než učením nezískají. Zalijte tu svoji malou kytičku – dejte jí lásku, pochopení, zbavte ji strachu. Když chlapeček zadržuje slzičky, to už je co říct. Nemusí ho zrovna něco bolet. Pepíček, Jeníček nebo Toníček se nám třeba zamiloval – do bagru, do Elenky nebo třeba do paní učitelky. Svoje emoce neumí maskovat ani zadržovat. Ó, jak krásný a upřímný by byl svět, kdyby nám tohle vydrželo do dospělosti! Hromady tanečků, básniček, písniček, říkadel, jazykolamů a her, to všechno se naučíme, proč tedy ne tomu, jak zachovávat klid, být v harmonii a užívat si každičký nádherný den svého života…

Škola hrou

Barevný podzim plný padajícího listí napovídá, že za chvíli zšedne a už nebude tak pestrý, bohatý, krásný. Bylo by fajn, kdyby právě takhle nestárnul školní rok. Jestliže zůstane barvitý, kreativní, hravý, zdravý a zpěvavý po celých deset měsíců, bez ohledu na to, jaké je roční období nebo měsíc, máme vyhráno. Školáčci si ho potom skutečně užijí, ale dospělí průvodci by je na jejich cestě měli pevně držet za ruku.

Takže, milé září, buď si klidně malátné a unavené, děti si to užijí po svém. Přejme jim, ať jejich bezstarostné období trvá co nejdéle… (a nám dospělým: pevné nervy!)